Pacient M byl veterán ze španělské občanské války. Když ho v boji střelili do hlavy, po probuzení začal vidět svět obráceně a se zelenkavým nádechem. Jeho specifické jméno mu dal španělský neurolog Justo Gonzalo. Lékař ho ve vojenské nemocnici ošetřoval a následné roky studoval jeho unikátní stav. Kromě zraku ovlivnila kulka v hlavě i pacientovo vnímání sluchu a hmatu. Tento jedinečný případ vedl k revoluci v chápání fungování mozku.

Zažívání reality pacienta M se vymykalo tehdejším představám o vnímání. Kdykoli se jeho tělo nacházelo v klidu, bez jakéhokoliv pohybu, začal vidět lidi a věci na opačné straně, než na které se v realitě nacházeli. Jeho sluchové a hmatové vjemy byly také inverzní, což znamenalo, že i zvuky slyšel a věci cítil v opačném směru, než odkud vycházely nebo kde se nacházely, uvedl server ScienceAlert.

Světu vzhůru nohama se nijak nedivil

Tím ale výčet změn, které jeho mozek podstoupil, nekončí. Svět pacienta M se také občas doslova obrátil vzhůru nohama. Muž popisoval své zmatení, když na ulici viděl dělníky na lešení, jak pracují hlavou dolů. Mezi jeho další příznaky patřilo i vnímání barev mimo předměty, na kterých se měly nacházet. Vytvářelo to podle něj surrealistické krajiny, ve kterých se dané předměty mnohokrát objevovaly trojmo a jejichž barvy nedokázal určit kvůli barvosleposti.

Překvapivé podle odborníků je, že muž projevoval tváří v tvář těmto vjemovým deformacím pozoruhodný smysl pro klid, napsala stanice India Today.

Lékaři muži diagnostikovali obrácené vidění a zvláštní stav, díky kterému také dokázal číst písmena a číslice jak v normálním pořadí, tak i obráceně. Jeho mozek čísla i slova viděl v obou případech stejně. Zrak, hmat i sluch byly změněny oboustranně ve všech svých funkcích, od těch nejjednodušších až po ty nejsložitější.

Gonzalo změnil pohled na mozek

Po 85 letech případ znovu oprášila Gonzalova dcera, fyzička Isabel Gonzalo-Fonrodonaová ve spolupráci s neuropsychologem Albertem Garcíou Molinou z Guttmannova institutu ve Španělsku. Studii zveřejnili v dubnu v časopise Neurologia.

Justo Gonzalo studoval pacienta M téměř 50 let. Jeho analýza odhalila, že muži kulka zničila závity mozkové kůry, které jsou zodpovědné za emoce, vědomí a funkce spojené se smysly. Pacient M ovšem i přes závažnost zranění nemusel podstoupit žádnou operaci ani jinou speciální péči.

Gonzalova práce vedla k významnému posunu v pohledu na mozek. Když ve 40. letech navrhl, že není souborem samostatných částí, ale že jsou jeho různé funkce rozloženy v několika úrovních napříč celým orgánem, vyvolal rozpor v tehdejší vědecké komunitě.

Jeho výzkum totiž neodpovídal tehdejším konvenčním názorům vědců, kteří mozek vnímali jako soubor samostatných krabiček. „Když jste krabičku změnili, mělo dojít ke konkrétnímu deficitu. Tyto teorie ovšem nemohly vysvětlit otázky, které si doktor Gonzalo kladl u pacienta M. Začal proto vytvářet vlastní teorii dynamiky mozku,“ vysvětlil García Molina. 

Objev tří syndromů

Při pečlivém vyšetření pacienta M a podobných případů neurovědec identifikoval tři syndromy. Centrální, paracentrální a marginální, neboli okrajový. Každý z nich obsahuje určitý komplex symptomů. 

Centrální syndromy podle webu The Transcontinental Times zahrnovaly narušení více smyslů, paracentrální byly podobné, ale vykazovaly nerovnoměrně rozložené účinky a marginální syndromy pak podle něj postihovaly pouze specifické smyslové dráhy.

Gonzalo v důsledku svého výzkumu navrhl, že účinky poškození mozku závisí na velikosti a poloze poranění. Ukázal také, že tato poranění neničí konkrétní funkce, ale pouze ovlivňují jejich rovnováhu, jako tomu bylo u pacienta M.

Jeho práce dále prokázala, že ovládání jazyka není lokalizováno do jediné oblasti mozku, ale také zahrnuje více vrstev, které spolupracují při vytváření a chápání jazyka.

Vliv pacienta M na neurovědu

Jedinečné okolnosti pacienta M nadále přispívají ke studiu mozkových funkcí a posilují význam jednotlivých případových studií. Gonzalova teorie dynamiky mozku připravila půdu pro komplexnější pochopení fungování orgánu.

Gonzalo-Fonrodonaová ve studii uvedla, že jednotlivé případové studie jsou cenným alternativním zdrojem vědeckých důkazů k dnešním metaanalýzám a velkým klinickým studiím. „Po staletí byly poznatky o funkčním uspořádání mozku založeny na studiu jednotlivých případů. Pacient M je dalším příkladem této tradice, který pomohl vytvořit základy teorie dynamiky mozku, kterou vyvinul Justo Gonzalo,“ napsala.