Zároveň se také jednalo o poslední etapu poznávání muzejních sbírek. Obdobnou formou se s nimi děti seznamovaly celý rok.
„Tentokrát jsme nezvolili jen cestu povídání. Pro zpestření, ale i upevnění vyslechnutého a uvědomění si souvislostí, mají mladí ´muzejníci´ pro své hosty připravenou i řadu hádanek," vysvětlila renomovaná průvodkyně Lenka Janoušková. Po ruce měla pohotově i košíček s drobnými odměnami pro úspěšné luštitele. Nejvíce si pak studentíci považovali penízku raženého v hamru přináležejícím k muzeu. Nejdříve se ale od Báry Hanžlové, Kláry Daníčkové, Adama Planety, Ivy Hruškové, Kristýny Tesařové, Terezy Otcové a Mariana Talána dozvěděli spoustu novinek k cechovnímu dění v královském městě. Třeba, že nejstarší byl sladovnický, nebo že pracovní doba bývala 14 až 17 hodin. Některé zase překvapilo, že šicí stroj se objevil v polovině 19. století, že valcha už představovala pokrok v praní a podobně. Pro oživení se pak zástupci každé profese, náležitě i vystrojení, pustili také do vyprávění pohádky o ní. Jejich počínání se v závěru opět neobešlo bez hádanky.
Ti, co se celou dobu snažili, na tom vydělali. Ve finále totiž nejúspěšnější z nich byli přijati za učedníky cechů. Kolego-vé ale spolužáky nijak nešetřili. Od Kláry, Adama a Ivy na jejich adresu zazněla i výtka. Dlužno ale říci, že vědomosti ji mnohonásobně převýšily a třídní primánů Renata Wün-schová s kolegyní Hanou Wag- nerovou byla na všechny své svěřence pyšné.
