„Pěkné počasí, spousta posluchačů, dobrá skladba programu. Co víc si přát? Ať to takhle vydrží i do dalších let,“ konstatoval starosta města Jaroslav Perlík hned při zahájení akce, když se ocitl na pódiu s hlavním organizátorem dění Jaroslavem Samsonem Lenkem.

Hudební menu o dvaceti chodech, které předložili, bylo přitažlivé, jedno známé jméno střídalo druhé: Cop, Luboš Nohavica, Miky Ryvola a Nezmaři, Bobek a Jíšová, Redl s Janouškem… „Říkal jsem, že tu bude přehvězdíno,“ odvolával se na slib daný Deníku Samson. „Do příštího ročníku to ale ještě trumfneme. Mám esa v rukávu,“ pochlubil se pak za scénou.

„Slyšíte odezvu lidí? Je to perfektní,“ zářil spokojeností i inspicient Petr Šmíd a podotkl, že program klape na minutku. „V pátek jsme to měli zvlášť vyměřené,“ smála se jeho pomocnice Jarmila Obecovská, „dozněla poslední písnička a spustila se přeprška.“ Letošní Muzika se mohla pochlubit i vystoupeními, jimiž se skladba programu odchýlila od country a folkového vymezení.

„Jsme příznivci muziky, která se tu hraje. Docela mě tedy překvapilo, že tu účinkoval Petr Bende. Ale líbil se mi,“ sdělila Věra Matoušková z Chebu. „Pro tebe byl překvapením, pro mě zase dopolední Open scéna. Tam hrály výborné skupiny,“ namítal Emil Netolický. „Jezdíme na podobné akce, ale v Hrádku jsme poprvé. Atmosféra je tu báječná a prostředí také. Jen s parkováním by se mělo něco udělat,“ mínil. Prozradil ještě, že nejvíc na otevřené scéně fandil Přeletu M. S. a potěšilo ho, když zvítězil a mohl si zahrát v hlavním programu.

Účinkování Petra Bendeho na Muzice přijímali někteří zprvu rozpačitě, ale potlesk svědčil o úspěchu. „Nejsme kapela, která by sem žánrem úplně zapadala. Začínali jsme na bigbítu, ale dostali se i k vystupování na portách. Od roku 1999 jsem posílal demosnímky na festivaly, také sem do Hrádku, a jsem rád, že jsme si tu po letech zahráli,“ řekl pro Deník.

To už jeviště patřilo skupině Hop trop a publikum si prozpěvovalo s nimi. Závěrečného Jonatána celého vytleskalo a domáhalo se přídavku. Hoptropáci zafungovali už tradičně i jako baviči. „Co jiný musej vymejšlet jako story, nám se děje normálně a jsou to kolikrát strašný věci,“ ujišťovali a dokládali příklady.

Muzika gradovala a po Šany Šanclové publikum dostal znovu do varu Robert Křesťan a Druhá tráva. Mezi posluchači byla i čtyřletá copatá tmavovláska Lenka Kučerová. „Čekám na maminku,“ vysvětlovala a táhla za sebou dědu Bohuslava Šneberka. „Maminka je Jana,“ prozradil, „a bude za chvíli vystupovat se Samsonem a jeho Partou.“ Ne nadarmo se ale říká, že muzikanti jsou jedna velká rodina. Ukázalo se, že cácorka je i dcerou muzikantského táty – hoptropáka Kučery.

Pak se do toho Samson s Partou obuli. Jak by také ne, když slavili patnáctiny svého trvání, a tak se závěr festivalu změnil ve velikou narozeninovou party plnou písniček a humoru. V uličkách se už dokonce začínalo i tancovat a mnozí v tom pokračovali ještě na candrbálu, kde jim hrála skupiny Nadoraz.