Uvedla, že cílem rokycanské akce je vysvětlit, proč Romové žijou tak, jak žijou. „Chci, aby lidé pochopili, že je to trochu jiný svět a jiná kultura,“ sdělila.
„Co je pro vás rodina?“ ptala se. „No vidíte,“ zareagovala na odpovědi pohybující se od čísla tři nanejvýše do deseti, „a pro Roma je to tak stovka lidí. Ne, že by žili v jednom bytě, ale drží hodně spolu a hodně si pomáhají,“ vysvětlovala. „Tak proto se jich u nás v baráku sejde třeba padesát,“ podotkl Jirka Drábek, šesťák ze ZŠ Čechova.

Iva Pellarová také objasnila, jak to vypadá se starostlivostí o miminka. „A když povyrostou, kdo o ně pečuje,“ chtěla vědět. Posluchače vyvedla z omylu, že to u Romů nebývá babička, jak se domnívali, ale starší sourozenci. „Není výjimkou, že šestiletá holčička umí uvařit polévku a postarat se o dítě,“ překvapila obecenstvo. Doplnila také, že ohřívané jídlo pro Romy jídlem není. Každý den připravují nové. Jakub Planeta a Jirka Boček společně přišli i na důvod. „Ano, jak přišli z Indie, pořád ještě mají v sobě vědomí, že by se jídlo mohlo zkazit a oni jeho pozřením onemocnět,“ shrnula lektorka.

Michala Mjartana také zajímalo, jestli Romové slaví Vánoce, Velikonoce a podobně. „Slaví, ale největší událostí pro ně je pohřeb,“ překvapila děti Pellarová. „To se sejde dvě stě i tři sta lidí. Zvykem je zesnulého vystavit v otevřené rakvi v kostele, aby se s ním mohli všichni rozloučit. Obávají se, že by je jinak chodil strašit. Hraje hudba a do hrobu mu pak dají to, co měl rád,“ sdělila. „Třeba manželku?“ vyjevil se Jindra Sládek. Ale slyšel, že tenhle indický zvyk se už nedodržuje.

Během povídání došlo i na hádanky. Víte, co to je: Tisíce stříbrňáků na černé louce a nikdo je nesbírá? Alex Morozov poznal, že noční nebe. Potom zazněly také písničky a jedné, patřící mezi nejstarší dochované a brané dnes za jakousi hymnu českých a slovenských Romů, se přítomní i přiučili.

„Kdo by chtěl slyšet další, nebo poznat jinou dovednost a zábavu dnešních mladých Romů, může odpoledne navštívit Den otevřených dveří,“ zvala do klubu při diakonii ČCE Petra Beranová. Nakonec se lektorka s dětmi rozloučila přáním: pundrado drom. „Je to jeden z odkazů kočovného života starých Romů a znamená – otevřenou cestu. Tu vám do života přeju,“ uvedla Pellarová.

„Bylo to zajímavé,“ hodnotila při odchodu Veronika Balíková, „zaujalo mě, jak žili a bydleli.“ Janu Barboru Köstelovou zase upoutalo povídání o romské kultuře. „Snažím se také představit si to kočování. Co s tím souviselo problémů, ale i jakou volnost mohlo na druhé straně přinášet,“ uvažovala.