To, že by si gastronomické podniky Roky-canska zvali kuchaře z ciziny, aby prozradil, jak to chodí jinde a vnesl k nim možná vylepšení, není zrovna obvyklé. Ale i první vlaštovku v tomto směru jsme už zaznamenali.

Nové vedení rokycanského hotelu Bílý lev si vytklo za cíl všemožně ho opět postavit na nohy. Mezi jinými vylepšeními ve snaze o pozvednutí sáhlo i k tomuto opatření. Mladý manažer Filip Holeček si pozval do podniku kuchaře působícího v Německu.

„Pokud byste čekali věkem postaršího zkušeného šéfa, budete zaskočení. Lukáš Rybár je mladý. „Má už ale velké zkušenosti, hodně toho zná a umí se v kuchyni opravdu otáčet," konstatoval Holeček. „Naši kuchaři jsou zhruba stej- ně staří, šikovní, ale neprošli takovou školou života. Na druhou stranu když to mohl dokázat Lukáš a je ochotný se podělit o své znalosti, proč by to nezvládli oni. A tak jsme si ho pozvali," říká Holeček. „Nechceme však zůstat jen u tohohle kroku, chci, aby kluci navštěvovali i další kurzy a sami si nastavili laťku, kam až to chtějí tady dotáhnout," podotkl dále.

„Lukáš přijel z Mnichova. „Zkušenosti jsem získával po Čechách i ve světě. Nejsem ještě tak vyvařený kuchař, ale leccos už jsem poznal a vyzkoušel. V kuchyni je vždycky třeba dopředu plánovat a promýšlet kroky, činnost zefektivnit. Existují léty prověřené poznatky, o nichž jsem se poučil a které musí fungovat všude. Práce v kuchyni není jen o připravení jídla, které vám přinesou. Kuchaře poznáte už podle pracoviště, čistoty prostředí i vlastního úboru a toho, co zanechá po poslední směně. Pokud je svědomitý, neodloží úklid na druhý den. Naopak něco na zítřek ještě připraví," poukázal Lukáš. „Někde se mě třeba ptali, proč jako kuchař myji dlaždičky kolem sporáku. Ale i to přece k čistému vaření patří. Není to jen o specialitách, ale i o odsýpání práce. Do lednice třeba pro věc nepůjdu s prázdnýma rukama, když je tam vždycky co vzít a při jednom mohu vyřídit oboje," naznačil.¨

S mladými kolega od Lva Danielem Kalousem a Petrem Šiškou teď společně probírají, jak vylepšit technologie a zefektivnit práci, ale hodně debatují i o prezentaci a úpravě jídla. Přihlížejí přitom i k momentálně žádanému ve světě, ovšem přizpůsobují to svému obrazu. „Vezměte si třeba takové obyčejné knedlo, zelo, vepřo. Můžete to všechno nakupit na jeden talíř, ale proč nedat třeba zelí zvlášť do mističky a maso pěkně na talíř nenaaranžovat se šťávou? Obzvláště pak, když si dáte minut- ku, je třeba, aby si s ní kuchař pohrál. Příprava musí být po všech stránkách kvalitní, a to i vzhledově. Jestli vám někdo přinese z kuchyně steak za deset minut, buďte si jistí, že není právě udělaný. To zkrátka zvládnout nelze. A pokud budete mít v nabídce desítky jídel, pak také jejich kvalita, hlavně čerstvost, nemůže být taková. Na to by musela být spousta personálu a veliké prostory. Prostě, je třeba vařit tak, jako byste to dělali pro sebe či rodinu. Péče daná jídlu se vždycky pozná," říká Rybár.

„I pro to jsme už leccos udělali. Třeba si tu pěstujeme vlastní bylinky i rajčátka a další zeleninu bereme od soukromých dodavatelů, ne z marketů. Novinkou také je, že celou řadu z nabízených pokrmů budeme sezónně obměňovat," podotkl Holeček.