Dnes ho jeho vášeň už sedm let živí pořádá expedice i přednášky, přičemž střídavě žije v Česku a indiánských vesnicích. O svých cestách plánuje napsat knihu i vytvořit dokument.

Povězte: proč jste se rozhodl absolutně změnit život a odcestovat do Amazonie?

Vždycky mě táhly staré národy a hlavně indiáni. Začal jsem cestovat kolem 27. roku života nejprve na Zéland, do Indie, do Himálaje, na Azorské ostrovy. Cítil jsem, že přišel čas, že jsem k tomu dozrál. 30. narozeniny jsem slavil u indiánů v roce 2012.

Dá se na tak dobrodružnou cestu vůbec připravit?

Jel jsem do Peru rovnou do Amazonie přímo do indiánského kmene. Měl jsem jen pár základních informací, doporučení jedné kamarádky. Nevěděl jsem o Peru vůbec nic, do teď nemám jediného knižního průvodce o Peru, i když by se někdy hodil (smích). Po 12 dnech v Peru jsem dorazil ke kmeni Awachun, jeho příslušníci jsou bývalými lovci lebek. Jsou horkokrevní a prudcí. Zážitek stál za to po zdlouhavé cestě jsem vystoupil v indiánský vesničce a prožíval až románový sen.

Zážitky to musí být nepředstavitelné…

Zažil jsem klasické techniky lovu, výpravy do džungle, kdy jsme po cestě spali na zemi. Nekonečné plavby lodí v Amazonii se plavíte hlavně po vodě, na kánoích, kde jsme rybařili. Měl jsem svou chýši, kde jsem spal na pár tvrdých prknech. Jedl jsem s nimi, žil, po tom jsem toužil.

Jak vás indiáni přivítali?

V pohodě jen díky tomu, že jsem měl domluvený kontakt s jedním místním indiánem, který tam založil dětský domov. Já mu pomáhal s projektem. Ale bylo vidět, že ostatní indiáni nebyli úplně v pohodě, než jsme se seznámili. Někteří viděli bělocha poprvé v životě, mají předsudky a špatné zkušenosti. Někteří na vás koukají doslova jako na mimozemšťana. Některé vesnice nepovolují vstup a nerespektování tohoto zákazu je velice nebezpečné.