Plzeňský zápasnický klub funguje déle než 108 let. Dnešní zápasníci se už ale nerekrutují z řad řeznických a pivovarnických učňů jako kdysi. Dnes je totiž možné v Roudné na žíněnce potkat třebaprávě decentně oblečeného absolventa práv, nebo pedagogické fakulty.     

Ve středu se scházejí senioři, což ale v zápase znamenají všichni, kterým je víc než dvacet.                                                                   

„Máme tu i zápasníka Vaška Brejchu, který závodí v kategorii masters. Na mistrovství světa starých pánů byl jednou druhý a jednou třetí,“ vysvětluje Pešta

Co musí umět dobrý zápasník? „Zápas je kontaktní sport,“ říká jeho kolega Antonín Pařík: „Takže zápasník musí být nebojácný. Tohle není zdálky.“ Dále by měl mít sílu, vytrvalost a navíc přemýšlet. „Hloupej zápasník nic nevyhraje,“ směje se Pešta. I když zápas na první pohled vypadá tvrdě, zranění jsou prý podobně častá, jako v jiných sportech.  Nejvíc trpí klouby. Obávané je vymknutí kloubu u ramene nebo loktu.

Typické jsou  naopak odřeniny. Moderní materiály omezily jejich vznik z kontaktu se žíněnkou, ale odřít se zápasník může i o soupeře. „I proto rozhodčí kontroluje, zda je zápasník hladce oholen, nebo jestli má delší vousy. Ale strniště je nebezpečné,“ vysvětluje Pešta. „Mě na ulici napadl kluk, dal jsem mu nakládačku, viděl mě jiný kluk, který měl kamaráda zápasníka a ten mě poslal do oddílu,“ vypráví o své cestě k tomuto sportu Otakar Pešta. U zápasu vydržel 56 let.    Zápasnický oddíl má stále výborné výsledky. například Fili Soukup skončil mezi světovými juniory druhý.

Zápas je ale dnes spíše sportem dětí. Těch Pešta připravuje okolo 25. „Rodiče dnes raději přihlašují děti tam, kde vidí potenciál většího zisku,“ uzavírá Otakar Pešta.