O historii i současnosti plzeňských paneláků jsme si proto povídali s památkářem Davidem Tumou, spoluautorem knihy Panelový boom a bytový šum v Plzni. Současně je i spoluautorem stejnojmenné fotografické výstavy, která je k vidění do konce března v mázhauzu plzeňského domu U Zlatého slunce.
V Plzni se začaly objevovat panelové domy krátce po 2. světové válce. Kde se vyrostlo první plzeňské panelové sídliště?
První panelové domy se v Plzni postavily na Slovanech po roce 1950. Byla to takzvaná etapa Slovany II. Typické jsou ulice Šeříková, Nepomucká nebo kolem Slovanské aleje. Byly to zpočátku zděné domy, do kterých se až postupně dostávala technologie prefabrikátů.
Takže první paneláky vlastně nebyly paneláky?
Dá se to tak říci, byly to spíše činžovní domy, předchůdci pozdějších panelových domů. My tomu říkáme dřevní fáze. Postupné zavádění panelových prvků ale zaručilo rychlejší stavění. Nejdříve se začaly takto využívat samostatné konstrukční soustavy jako schodiště, stropy nebo podesty, pak i ostatní prvky.
Začali jsme tedy etapou Slovany II. Proč nebyly první Slovany I?
Samozřejmě takhle to bylo označeno v plánech. Ale samotný harmonogram výstavby byl jiný. Dvojka prostě začala dřív. Pro Slovany I jsou typické domy, které dnes najdeme například na Francouzské třídě. To je ukázkové sídliště, kde domy mají v přízemí prostor pro obchody, mají ještě sedlové a valbové střechy a jsou typické svojí výzdobou, které říkáme sorela.
Proč sorela? Co to slovo znamená?Sorela je označení zdobného stylu, který se objevuje v architektuře a znamená zkratku pro socialistický realismus. Na některých dalších slovanských domech bychom našli dokonce i sgrafita. U klasických paneláků, jak je nejčastěji známe, už jde o funkcionalismus.
Důvody stavby panelových domů v Plzni jsou asi jasné. Rozvoj města a náhradní bydlení za rozbombardované čtvrti…
Bombardování zničilo hodně dělnických kolonií a rozvíjející se plzeňské podniky potřebovaly byty pro své zaměstnance. A jak město rostlo, pohlcovalo okolní vesnice. Byla velká potřeba bytů i pro jejich původní obyvatele. Především na Doubravce a Skvrňanech. Tam zanikly celé původní vesnice.
Stěhovali se do panelových domů tehdy lidé rádi?
Kdo chtěl bydlet, stěhoval se rád. Bytů byl nedostatek a ve své době poskytovaly určitý standard a moderní bydlení, které lidé ve staré zástavbě neměli. A pro mladé začínající rodiny to byla často jediná příležitost bydlet ve městě. Co však chybělo hned od začátku, to bylo občanské vybavení, které se dostavovalo až s velikým zpožděním.
Která čtvrť následovala po Slovanech? Zmínili jsme Doubravku a Skvrňany. Nebo se stavělo ještě někde jinde?
Pokračovalo to Doubravkou mezi lety 1960 a 1967. Architekti tam hezky využili stoupajícího terénu kolem Rokycanské třídy. Navíc tam se nejedná o klasické sídliště, protože paneláky se promísily se starší zástavbou původních rodinných domů. Vzniklo tak několik shluků bytových domů, což působí architektonicky trochu rozhádaně. Typickým pro to období je například dlouhý dům v Železničářské ulici.
Víme, kde se vlastně panely pro výstavbu panelových domů v Plzni vyráběly?Především v Prefě Přeštice, krátce fungovala panelárna v Plzni-Zátiší. Ta vyráběla panely především pro sídliště Skvrňany. Ale jen v první fázi. Samotné panely a technologie jejich výroby se samozřejmě vyvíjely. Vylepšoval se materiál a rozšiřovaly se konstrukční řady. Mohly se proto zvětšovat výšky domů a velikosti bytů, stropy mohly překlenout větší prostor.
Hodně kritizovaná bývala jádra panelových domů. Lišily se použitým materiálem. Nejčastěji to byl asi umakart.
Nejprve bývala jádra zděná, ale postupně, jak vznikal tlak na rychlou výstavbu, nahradil zdivo právě umakart. Daly se tak sériově a tudíž rychle vyrobit už hotové komponenty do vnitřku bytů. Prostě jako stavebnice.
Další nevýhodou bydlení v paneláku bývaly malé nebo chybějící úložné prostory. Mysleli na to architekti u novějších typů?
S tím počítali projektanti už částečně od Slovan a na Doubravce. V nových domech na sídlištích Vinice nebo Košutka už bylo součástí bytů typové vybavení, vestavěné skříňky a samostatné komory.
Vinice a Košutka jsou nejnovější plzeňská sídliště. Dá se o nich říci také něco zajímavého?
Zajímavostí určitě je, že celé Severní předměstí využilo jednu konstrukční soustavu a různými modifikacemi a napojením zalomených sekcí vznikly charakteristické půdorysy ve tvaru osmiúhelníků. A pak jeden rozdíl. Zatímco na Košutce jsou uvnitř bloků školky, školy a občanské vybavení, na Vinicích z polouzavřených bloků ční čtyřboké věžové domy.
Vy sám jste někdy bydlel nebo bydlíte v paneláku?Teď bydlím na vesnici, ale shodou okolností jsem si vyzkoušel bydlení jak v těch prvních zděných panelácích na Slovanech, tak v novějších na Košutce. Tam jsem bydlel jako malý, ale pořád si pamatuji, jak jsem přes tenkou zeď slýchával sousedy. Tam byla hluková izolace trochu ošizená, v tom byly byty na Slovanech přece jen lepší.
Sledujete vývoj výstavby paneláků i ve světě?
Nedávno jsem zaregistroval, že například ve Francii revitalizují panelové domy tak, že je přistavují a rozšiřují. Je to zajímavá varianta, ale pro nás spíše rarita. My teď řešíme spíše tepelné ztráty a zateplování. Ovšem jako doklad historie jsou pro nás památkáře cennější domy nezateplené.
V devadesátých letech začaly šedé fasády paneláků dostávat různobarevné nátěry. Mnoho lidí to uvítalo. Co na to říkáte vy, památkáři?
Často tam jde i o impregnaci a současně i o zateplení. Ale někdy ta snaha barevně se odlišit od sousedních domů působí jako omalovánky. A reklamy na bočních stranách paneláků, to je mor. Překrývá se tím i původní pohledová hrubá struktura panelu a charakteristické spáry. A pozor, v poslední době už panely nebyly jen šedé. Například na Vinicích i na Košutce už byly i panely probarvené, s odstíny žluté, červené nebo bordó.
Životnost panelových domů se zprvu uváděla na 30 let, u některých později na 50 let. Podle roku vzniku těch prvních v Plzni jsme už za sedmdesátkou. Dá se říci, jak dlouho budou ještě funkční?
Ta data jsou původní garance životnosti. Ale když tam nebudou nějaké vnější vlivy, které by panely degradovaly, tak vydrží i déle. Mohly by klidně fungovat další desítky let.
Zpozorníte, když v nějakém filmu zahlédnete scénu z našeho města, kde je panelový dům či záběr z jeho interiéru?Samozřejmě si toho všímám, protože je to jediná možnost, kde tak trochu můžeme vidět zpětně původní vzhled domů. A můžeme to porovnávat s plány v archivech. Uděláme si prostě zpětný obraz, jak to bylo tehdy. Schodiště, kombinace konstrukčních soustav apod. Jako příklad mohu uvést filmy jako Vítr v kapse nebo Diskopříběh. Je zajímavé sledovat i detaily vybavení bytů.
Které například?
Od kuchyňských linek přes osvětlení až třeba po domácí telefony. Například ty se v Plzni montovaly do bytů červenobílé, v Nepomuku byly v základní výbavě zelenobílé. Zrovna nedávno mi kolega jeden odtud přivezl.
Vztah veřejnosti k panelákům se v různých obdobích měnil. Nejprve je vnímali lidé kladně, pak se o nich mluvilo s despektem a nyní jsou zase žádané. Vnímáte to podobně?
Je to přesně tak. Tehdy byl panelový byt symbolem moderního bydlení, spoustě lidem to pomohlo při startu do života i do zaměstnání. Najednou měli lidé jako standard teplou vodu a teplo, to často vesnické bydlení nemělo. Ale zoufale chyběla občanská vybavenost. Panelová sídliště ztratila na oblibě také především kumulací domů a lidí na jednom místě. V Plzni to bylo především Severní předměstí snad s výjimkou Bolevce. Proto se panelákům už v 80. letech začalo říkat hanlivými výrazy králíkárny, panelárny, betonové džungle nebo noclehárny. Dnes už je situace zase jiná. Jejich obliba přišla s lepší vybaveností a dostupností. Už jsou jejich součástí obchody, sportoviště, školky i hřiště.
Takže se na závěr zeptám. Nevadilo by vám opět bydlet v paneláků?
Jak se o paneláky více zajímám, určitě k nim nemám negativní vztah. Takže abych odpověděl na otázku, do paneláku bych se klidně zase nastěhoval.
2
Čtenář 
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
