Většina kritiků ale opomněla, že ideová znamená, že šlo jen o imaginaci a že se druhá věž v dohledné době v panoramatu města jen tak neobjeví. Ostatně ani porota nedoporučila žádný z vítězných návrhů k realizaci.

Přesto by jeden z návrhů realizován být mohl. Jeho stavba by totiž nebyla až tak finančně a stavebně náročná. Projekt dvou studentů, Kateřiny Frejlachové a Martina Špičáka využívá optiky a podle jejich projektu by druhou věž mohli Plzeňané vidět jako odraz v zrcadle.
„Uvažovali jsme o tom, že je katedrála symetrická. Výpočet byl celkem jednoduchý, rovinu jsme vedli středem, a co je na jedné straně, je pak logicky i na druhé," řekl ke svému projektu Martin Špičák.

„Je známo, že hodnota věcí často vyplývá na povrch až tehdy, je-li věc nějakým způsobem narušena. Vkládáme tedy do osy kostela zrcadlový střep, tvarovaný tak, aby lidé mohli z jednoho místa spatřit v náhlém záblesku průčelí s oběma věžemi," popsali autoři svůj úmysl v materiálech odevzdaných pro soutěž Dvě věže.

„Naší druhou věží je jen kouzlo okamžiku, vzpomínka na nikdy neuskutečněnou minulost," pokračují oba autoři dále.

Studenty do soutěže nalákalo i na české poměry značně benevolentní zadání. „Byl to svěží vítr a nebylo to konzervativní," pochvaluje si Martin Špičák. „Šlo samozřejmě o tu výhru, což se nepodařilo, ale také jsme si chtěli něco vyzkoušet," směje se Klára Frejlachová.

Plzeňský biskup František Radkovský ale pochyboval, že by památkáři dovolili pověsit na gotickou stavbu zrcadlo. „Ale dovedu si představit, že by to šlo vyřešit za pomocí turistického kukátka," odhadoval.