„K žádnému bourání zdí dojít nemělo. Podle projektové dokumentace, která se ke mně dostala a k níž jsem se vyjadřovala, mělo obvodové zdi- vo, až na jednu změnu v přízemí, zůstat v původním stavu. Pokud jde o krov, počítalo se jen s opravou, nikoli se stržením. Povolená byla vnitřní vestavba do stávajícího prostoru. Římsy na fasádě měli majitelé také zachovat," uvedla Andrea Přecechtělová z Národního památkového ústavu v Plzni. Když na upozornění do Rokycan dorazila, věci se měly jinak. Zadní průčelí bylo sundané až po přízemí, a tím se propojení s předním porušilo. Nebylo už fixované a jelikož hrozilo zřícení, nezbylo než smířit se rovněž s jeho odstraněním.

„Obvodové konstrukce prv-ního patra jak staticky, tak kvalitativně neodpovídaly požadavkům. Byly vytvořené z oblých kamenů stmelených jílem a začaly se během zásahu bortit," uvedl spolumajitel objektu a známý projektant Jiří Škop (druhým ze dvojice vlastníků je podle katastru Oldřich Dienstbier mladší.) „Veškerá dřevěná konstrukce byla napadená hnilobou, houbou a dřevokazným hmyzem," vysvětloval dále Škop.

Dokončení ve čtvrtečním vydání Rokycanského deníku.