„Já jsem Petra, tohle je Karel a jsme hasiči," začala neformálně povídání Petra Moulisová, sotva se kluci a děvčata sesedli do kruhu. „Potřebovali už jste někdy hasiče?" ptala se vzápětí a způsob debaty, kterou hosté nastolili, se ukázal šťastně zvoleným. Do diskuse nemuseli pobízet. „My jsme je volali, když jsme si zabouchli byt," přiznala Valerie Kovaříková. „Můj táta zase, když se stěhovali, zůstal viset ve výtahu," přidala se Adéla Hanzlíková. „Hasiči hlavně likvidují požáry… zasahují také u dopravních nehod… poradí si se včelími roji… vytáhnou koně z jímky…viděl jsem je sundat kotě ze střechy…," střídali se v odpovědích spolužáci. „Uměli byste je ale přivolat?" zkoušel posluchače Karel Schnaiberk a stopadesátka zazněla v odpověď spontánně. „Nebo to může být i 112," shodly se děti. Petra jim připom- něla, že to je evropská linka tísňového volání a že je stejná pro všechny státy kontinentu. S odpovědí na otázku, zda se hasičům dovolají kdykoli, školáci nezaváhali. Stvrdili to souhlasným ANO a měli i vysvětlení na dotaz proč. „Slouží přece čtyřiadvacet hodin," prohlásili samozřejmě. Na přetřes se dostal též integrovaný záchranný systém a děti chrlily jeho složky a linky tísňového volání na ně. Věděly ale i to, že všechny informovat nemusí, stačí oznámit to jed- něm a oni už uvědomí další.

Více v pátečním vydání Rokycanského deníku.