Komín si pár minut před odpalem naposledy zakouřil. Jeho odstřel si nenechali ujít obyvatelé Sušice ani bývalí zaměstnanci. “Dělal jsem tady několik let, líbilo se mi tady. Tady se dělaly ty nejlepší sirky. Je to škoda, že to skončilo, přišel jsem tak zavzpomínat,” řekl jeden z přihlížejících bývalých zaměstnanců Petr Kratochvíl. Demolici přihlíželi lidé i z Andělíčku.
Trhací práce ohledně komína byly povoleny rozhodnutím Obvodního báňského úřadu v Plzni. Na bezpečnost v okolí dohlíželi hasiči i policisté.
Sirkárna Solo Sušice byla věhlasnou firmou po celém světě, zápalky z ní znal každý. Výroba sirek v Sušici začala v roce 1839, kdy truhlář Vojtěch Scheinost získal povolení k živnosti. Kvůli vysokému zájmu o zápalky musel přemýšlet o rozšíření. Impulsem pro přechod na průmyslovou výrobu bylo zahájení spolupráce s obchodníkem Bernardem Fürthem a postavení továrny v roce 1844.
Firemní název SOLO vznikl počátkem 20. století, když se sušická továrna spolu s dalšími rakousko-uherskými sirkárnami stala součástí akciové společnosti SOLO se sídlem ve Vídni. Po vzniku Československa byly továrny SOLO na území nového státu sloučeny s dalším provozovatelem sirkáren – Hélios a. s. – do monopolního koncernu s názvem „SOLO“ Spojené akciové československé sirkárny a lučební továrny se sídlem hlavního závodu v Praze. V roce 1946 bylo hlavní sídlo koncernu přeneseno do sirkárny v Sušici.
V době ukončení výroby, 31. 12. 2008, byla firma SOLO Sušice jediným výrobcem zápalek v Česku, přičemž 85 % výrobků firmy směřovalo na zahraniční trhy. Firma SOLO Sušice (resp. SOLO SIRKÁRNA, a. s.) se v roce 2011 transformovala na firmu SOLO MATCHES & FLAMES, a. s., která působí jako společnost obchodující se zápalkami a zapalovači.
Dva objekty bývalé sirkárny v Sušici jsou prohlášeny za kulturní památku – tzv. domeček a administrativní budova. V roce 2012 se začalo mluvit o obchodním centru, které mohlo na místě chátrajícího areálu vzniknout, ale zastupitelstvo města záměr neschválilo. Dalším návrhem bylo nákupní centrum s malými obchody, ale ani to nedostalo zelenou, stejně jako výrobní hala. Obyvatelé Sušice i návštěvníci města tak sledovali, jak areál chátrá a v poslední době, jak se postupně objekty demolují.
Potěšující zprávou ale může pro obyvatele být, že vzniká studie, která nabídne možnosti, co továrnu nahradí. „Je dobře, že vlastník areálu má chuť zapojit se do procesu a konečně se s areálem začne něco dít. Co se týče budoucnosti areálu, tak myslím, že bychom ještě letos nebo v příštím roce mohli společné řešení najít,“ řekl starosta města Petr Mottl.
Není jistá ještě žádná varianta. Možností je i odkup areálu městem nebo jeho části, část může zvelebovat majitel ve spolupráci s městem, ale možné jsou i jiné varianty. To vše by měla ukázat právě zmiňovaná nezávislá studie. „Ukáže různé varianty i ekonomickou reálnost řešení, které jsou pro město výhodné a které ne. Proces běží a doufejme, že na konci bude smysluplné řešení, které budou chtít všechny strany,“ dodal starosta.
Lidé si na památku odnášeli domů cihly.