„Pro návštěvníky sušického muzea máme jednu smutnou zprávu, která se týká mechanického betlému. Betlém sice bude přístupný, ale mechanismus se nebude pouštět. Vzhledem k hygienickým předpisům, zejména dodržování rozestupů, by v místnosti s betlémem mohli být maximálně čtyři návštěvníci. A pouštět betlém jen pro čtyři jednou za hodinu opravdu není možné. Moc nás to v muzeu všechny mrzí a věříme, že nás v této nelehké době pochopíte,“ uvedla ředitelka muzea Zdeňka Řezníčková.

Podle zpráva sušického muzea se legenda o ztracených sušických jesličkách stala jedním z podnětů, které daly dohromady dva významné řezbáře na Sušicku, Karla Tittla a Pavla Svobodu. Výsledkem této spolupráce byly nové mechanické sušické jesličky, které byly slavnostně otevřeny pro veřejnost 27. 11. 2004 po pouhých deseti měsících práce. Při práci jim pomáhali i další řezbáři a všichni dohromady odpracovali 4 028 hodin.

Nemocnice v Sušici.
Nemocnici zachraňuje personál. V lednu by se měla otevřít chirurgie

Betlém, koncipovaný do šesti úrovní, je v muzeu zasazen do prostoru 6 x 3,5 x 2,8 metru. Tvoří jej kolem třiceti velkých figur v popředí, přibližně 150 pevných a 150 pohyblivých figur osazených do krajiny Sušicka, z toho polovina je pohyblivých. Pohybuje se také několik z celkem 35 objektů (mlýnská kola, vory, …). Celková rozloha betlému je přes 16m2. Konstrukce betlému je vytvořena z borovice, domy z lipového dřeva a krajina je dotvářena za pomoci polystyrenu a modelářských materiálů, vesměs jsou používány akrylátové barvy, na figury barvy olejové. Použito bylo zhruba 30 m2 překližky, 1,5 m3 borového a více než 6,2 m3 lipového dřeva.

Sušický betlém odráží „kraj starých dob“ – od klasické dřevěné architektury, přes roubenky, šumavské statky, kamenné stavby, až po takové historické klenoty, které snad budou znát jen opravdoví pamětníci – židovskou synagogu v Sušici, nebo prášilskou papírnu. V krajině jsou zasazeny klasické dominanty a představeny jsou i významné památky města Sušice a jeho okolí.