Ve Strakonicích pak názorně předvedl, jak mohlo bez čar a kouzel i stovek lidí vzniknout Stonehenge.

Pavlovu více než dvacetiletou práci nyní shrnuje nový dokument Experiment Stonehenge, který minulý týden promítl Plzeňanům v české premiéře. Stalo se tak během přednášky, jež se proběhla v rámci Festivalu absolventů ZČU.

„V Plzni jsem strávil úžasných pět let, našel jsem si tu svoji současnou ženu, naučil jsem se tu hrát tenis a judo," vzpomíná dnes místostarosta Strakonic, který na škole absolvoval obor konstruktér obráběcích strojů. Po studiu, kdy v práci navrhoval odchovny pro slepice či výkrmy pro býky, se ve volném čase začal bavil hledáním řešení toho, jak mohli domorodci na Velikonočním ostrově stěhovat sochy. V roce 1986 pak svoji teorii za asistence domorodců předvedl přímo na místě.

„Sochu, kterou jsme stěhovali, se samozřejmě už vůbec nepodobala té, která byla transportována při jejím vzniku. Je to jako kdyby vám řekli stěhujte kredec po babičce, ale včetně všech talířků a skleniček, které se zde nashromáždily," popisuje Pavel, který vzpomíná na to, jak se mu socha pod rukama drolila jako stará omítka. „Tehdy mi bylo 29, tak jsem nad tím tolik nepřemýšlel," říká Pavel, kterému před transportem chilský ministr vyhrožoval, že pokud se socha rozlomí, tak ho nechá zastřelit.

Vše se povedlo i díky tomu, že přesunu sochy přímo na ostrově předcházel experiment ve Strakonicích. K němu si Pavel vyrobil 4,5 metrů vysokou a 12 tun těžkou betonovou sochu. Ta dodnes stojí na místě u řeky, kde byl dříve klub vodáků. „Právě tam jsem se naučil vázat uzly a další věci, které se mi později hodily při mých pokusech," vzpomíná Pavel.

Nezvyklý koníček se mu nakonec stal i obživou. Vlastní totiž firmu na stěhování těžkých břemen. Na své místo usadil první a druhý blok jaderné elektrárny Temelín či na dva tisíce trezorů do bank.