Anežka od malička jezdila stejně jako její sestra a maminka na koni. Potom jí otec, motokrosový závodník Jan Drnec, pořídil malou motorku a bylo rozhodnuto. Jednoho koně vystřídalo 12 v motoru jejího prvního stroje. „První zkušenost byla, že jsem nastartoval motorku, posadil na ni Anežku, ona vzala za plyn, motorka jí ujela a řekla, že už na to nikdy v životě nesedne. Dali jsme tomu krátkou pauzu a pak jsme spolu začali jezdit po lesních a polních cestách. Anežku to bavilo a začala trénovat v motokrosové škole pro děti MX Kids Academy na Šlovickém vrchu u Dobřan pod vedením Emila Končela, kde se sešla bezvadná parta dětí,“ říká Jan Drnec.

První úspěchy přišly loni. V sérii Tomanon Cupu v kategorii Adept pro začínající děti se v konkurenci dalších dvou desítek malých závodníků ve většině podniků umístila „na bedně“ a celkově skončila třetí.

Do motokrosové školy, kde trénují většinou kluci a jen pár děvčat, jezdí Anežka třikrát týdně. Léto tráví na přípravných kempech. „Byla jsem i na příměstském motokrosovém táboře, tam se ale jezdí také na kole, běhá, cvičí, plave. S trenérem chodíme do tělocvičny nebo do bazénu. A někdy jezdíme na motorkách s tátou na výlety po cestách tady v okolí,“ popisuje svůj program školačka.

Motokrosová holka Anežka poráží i kluky. Trénuje na Šlovickém vrchu | Video: Z. Drncová

Víkendy od jara do podzimu tráví Anežka na závodních tratích po celé republice. V sérii enduro letos v konkurenci kluků na trati v Úterý dvakrát vyhrála. Především ale jezdí mistrovství republiky pro děti do devíti let na strojích o objemu 50 ccm. „Podniky mistrovství republiky mají svůj systém, ráno je povinný trénink, pak kvalifikace a dva závody. Časy se sčítají a podle toho se určuje pořadí. Mistrovství organizuje Autoklub ČR ve spolupráci s Emilem Končelem, který je promotérem celé série,“ dodává Jan Drnec s tím, že maximální rychlost, kterou jeho dcera aktuálně dosahuje se blíží 60 kilometrům v hodině. „Zatím nejtěžší závody jsem jela ve Stříbře, kde byl hodně velký kopec. A také v Dobřanech to někdy bývá hodně těžké,“ dodává Anežka.

Dětské tratě jsou oproti těm pro dospělé zkrácené na maximálně 900 metrů a jsou vynechané nebezpečné úseky, pádům se ale nevyhnou ani ti nejmenší jezdci. „Čím se jezdí rychleji, tím mám větší strach. Záchranářský vrtulník přistává na závodech docela často. Anežka jezdí oproti klukům opatrněji, ale samozřejmě, bojím se o ni. Když je na trati hodně bláta, je to náročné i pro dospělé. A ta dětská motorka má malá kola, je proto méně stabilní a o to hůř se na ní jede,“ dodává maminka Zuzana Drncová.

Motokros je tvrdý sport nejen pro děti, ale i pro rodiče. „Máme dodávku vybavenou na motorky, kterou jezdíme na tréninky a závody,“ vysvětluje Jan Drnec. Nutná je i pomoc maminky Zuzany. „Musím Anežce vyndat motorku z auta, dát ji na stojánek. Zpočátku jsem ji oblékala, to už teď zvládá sama. To všechno je časově hodně náročné. A manžel musí motorku po každé jízdě servisovat, umýt. Mě čeká po tréninku i po závodech ještě plná pračka oblečení od bláta,“ dodává Zuzana Drncová.

V příští sezoně Anežka přejde do vyšší objemové kategorie 65 ccm. Malou motorku s automatickou převodovkou nahradí stroj o vyšší kubatuře se spojkou. „Už ji mám vybranou, chtěla bych modrou Yamahu,“ přeje si závodnice. „To už bude daleko složitější, navíc rychlosti jsou mnohem vyšší. Mistráky jezdí opravdu rychlí kluci. Sledovat tyhle děti, to už je podívaná,“ uzavírá Jan Drnec.