Nestály na ideální startovní čáře, přesto děti zvládají přechod na běžné školy

Třeba ve chvíli, kdy autistické dítě přestane komunikovat, nebo je jeho spolužák neklidný, roztržitý a nevydrží se soustředit na daný úkol. Do jedné zdravotní třídy, která je součástí ZŠ a MŠ při plzeňské fakultní nemocnici, chodí 14 chlapců a děvčat. Každý má nějakou poruchu či hendikep, se kterým se učí žít.

HODINA PŘÍRODOPISU
Páťákům začíná hodina přírodopisu. Na programu mají nejdřív opakování. Ve dvoučlenných nebo trojčlenných skupinách společně dumají nad otázkami. Pak startuje soutěž. Sedím vedle Hynka, který je autista. Přírodopis ho hodně baví, hlavně testy. A ve svém volnu sleduje vzdělávací pořady.

Prvních několik otázek o páteři, živinách a míše školáky nijak zvlášť neosloví. Netrvá to dlouho a přicházejí zajímavější témata. „V případě ohrožení jsou obyvatelé varováni: přerušovaným tónem sirény, kolísavým tónem sirény nebo mp3?“ dotazuje se učitelka. Kluci a holky automaticky vyřadí poslední možnost a váhají mezi dvěma zbývajícími alternativami. Nakonec zvítězí druhá možnost. Kantorka své svěřence vyzývá, aby oba tóny zkusily napodobit. Děti vcukuletu připomínají bájné zpívající sirény.

Na řadu přichází instruktáž, jak se chovat na přechodu pro chodce. „Vždycky je důležité se rozhlédnout a počkat, až auto zastaví. Tramvaj má ale absolutní přednost,“ zdůrazňuje pedagožka. „Kde na ni v Plzni musíme dávat obzvlášť pozor?“ zajímá učitelku. „V sadech,“ ozve se vícehlasně. Hynek mezitím využívá čas a snaží se po sobě zamazat stopy. Gumuje odpovědi, jež zakroužkoval do učebnice.

A co udělat po bodnutí vosou? To už je pro jedenáctiletého chlapce zajímavější téma. Zvířata má Hynek rád, kromě pavouků. Těch se štítí. Má tři kočky. Dřív se staral ještě o krajtu, kvůli stěhování se s ní bohužel musel rozloučit. Ale zpátky k vosímu bodnutí. Alternativa vysátí jedu z rány přijde Hynkovi legrační, takže ji začne napodobovat. Ani pokapání postiženého místa olejem, jak doporučují jeho spolužáci, není dobré řešení situace. „Kde bychom ale olej mohli použít?“ je zvědavá učitelka. „Třeba na pánvičku nebo gril,“ přichází Lucka s originálním nápadem, který ostatní rozesměje. „Ano, to je pravda. Já jsem ale měla na mysli třeba, když chytnete klíště,“ doplnila kantorka.

PO PRÁZDNINÁCH PŮJDE KAŽDÝ JINAM
Lucka je ve zdravotní třídě se svým bratrem Adamem. Rovněž on trpí poruchou autistického spektra. Je na svou sestru, jež mu pomáhá, hodně fixovaný. Rodiče se proto rozhodli, že první stupeň absolvují společně. Po prázdninách se však každý vydá vlastní cestou. Zatímco Lucka půjde na Masarykovo gymnázium, Adam se přesune do speciální autistické třídy a zůstane ve škole fungující při plzeňské fakultní nemocnici.

Změna čeká rovněž Hynka, jenž v září nastoupí na církevní devítiletku. „Původně jsem se hlásil na dvě gymnázia, ale neuspěl jsem kvůli velké konkurenci,“ hovoří jako kniha. Ačkoli se na vysněné školy nedostal, za ním při přijímacích zkouškách skončilo zhruba 200 zájemců. „Za odměnu si můžu doma udělat oslavu,“ doplňuje se šibalským úsměvem. Slavit může Hynek i během vyučování. Zkušební test z přírodopisu zvládl on a jeho parťák nejlépe ze třídy.

JAK POSKYTNOUT PRVNÍ POMOC?
Děti se učí, jak poskytnout první pomoc. Modelová situace je následující: dva kamarádi jedou na kolečkových bruslích a na chodníku uvidí ležet starší paní, nehýbe se a nedýchá. „Na jaké číslo byste zavolali? pokládá dotaz učitelka. „155“ zní z několika míst.

Aby hodina nebyla jen teoretická, děti si vyzkoušejí zavolat na záchranku. Adam se ujímá role dispečera na záchrance. Jeho spolužák potřebuje odbornou radu. „Dobrý den, máme tady paní, která leží v bezvědomí,“ říká bezradně páťák. „V jaké ulici?“ snaží se dispečer vytáhnout další informace. „Národní ulice, u bazénu,“ konkretizuje volající místo. „My tam za hodinu přijedeme,“ utne hovor chlapec. Zdá se, že už nechce v telefonátu vůbec pokračovat, natož teď s někým mluvit.

Spolužáci mají hodnotit, co se klukům povedlo a co by měli udělat příště lépe. „Zapomněli se představit a chyběly také pokyny, jak má spolužák postupovat při záchraně,“ upozornila učitelka na nedostatky. Další holčičí dvojice se pouští do záchrany. Ani v tomto případě není hovor bezproblémový. „Já jsem strašně nervózní,“ přiznává nahlas jeden z chlapců. „To je dobře, alespoň bude modelová situace věrohodnější,“ povzbuzuje ho kantorka. „Já jsem ale záchranář,“ dodává rozpačitě. Všichni páťáci se teď na plné kolo smějí.

Hovor na záchranku si vyzkouší také další spolužák. Pro něj je disciplína zase jinak náročná. Trpí totiž dyslalií neboli patlavostí. Porucha se u něj projevuje tak, že nedokáže vyslovit hlásky r, h a ch. Pravidelně chodí na logopedii. „Zpočátku jsme mu vůbec nerozuměli. Měl problémy s diktáty a dalšími úlohami. Od první třídy udělal velký kus práce. Potřeboval čas a prostředí, ve kterém se mu nebudou ostatní smát,“ zdůrazňuje učitelka Marie Benediktová. Pokroky, velké i menší, vidí u všech páťáků. „Za největší úspěch ale považuji, že se děti naučily spolupracovat,“ dodává. Kantorka věří, že její svěřenci přechod na víceletá gymnázia nebo na běžnou základní školu, kam mnozí z nich směřují, zvládnou.

Ještě před tím však čekají budoucí šesťáky vytoužené prázdniny. Hynek stráví část léta u babičky, vyrazí také na tábor. Zatímco Adam bude víc doma s rodiči, jeho sestra zamíří třeba na anglický kemp. Na Béďu čekají kromě dobrodružství v Krkonoších také kulinářské zážitky, přihlásil se na speciální kurz vaření.