Kamarádi nejprve plánovali, že vyrazí do Tádžikistánu. To jim ale překazil covid. Rozhodli se proto pro cestu k hoře Ararat a zpět. „Zvažovali jsme i cestu do Maroka, zemi ale před Silvestrem pro turisty uzavřeli. Rozhodli jsme se tedy pro Turecko. Vyrazili jsme z Nýřan. Stařičkým Roburem a starou Škodovkou stovkou. Denně jsme najeli v průměru 500 kilometrů, dohromady pak osm tisíc kilometrů,“ vypráví cestovatel Jan Šindelář ze Staňkova.

Na svou cestu vyrazila parta den před Silvestrem. Do Čech se vrátila po 16 dnech. „Všichni naši známí se vsázeli, že dojedeme maximálně do Rokycan. Vyrazili jsme od Nýřan do Plzně a pak po dálnici do Prahy a je pravda, že první zastávka byla už na Karlštejně, kde začali mít kluci problémy se Škodovkou. S autem nakonec ´doskákali´ do Prahy, kde museli vyměnit chladič. Problémy jsme vyřešili a Silvestra nakonec opravdu oslavili v rumunském Banátu, jak jsme chtěli. Robur se naštěstí za celou dobu neporouchal - asi i proto, že jsem na něm strávil asi 300 hodin příprav. A aby to bylo trochu dobrodružné, zakázali jsme si přespávat v hotelech. Nocovali jsme tak v autech, která jsme pro přenocování připravili,“ říká dále Šindelář.

ilustrační foto.
Muž, co se změnil v ženu, má štěstí. Do vězení nemusí

Nejkurióznější zážitek podle něj byl, když u tureckých hranic cestovatelé zjistili, že se do Turecka nesmí vozit náhradní díly do aut. „My jsme ale měli auta náhradními díly doslova narvaná. Museli jsme je ale nechat na hranicích s tím, že si je vyzvedneme, až pojedeme zpátky. To jsme ale nevěděli, co to bude za peklo. Strávili jsme tam asi 20 hodin, než nám je vrátili. Když jsme totiž vyřídili všechny papíry a šli jsme si konečně pro náhradní díly, zjistili jsme, že sklad s nimi je dva kilometry daleko od naše zaparkovaného auta. A nést v ruce stokilový motor ze Škodovky tak daleko není úplně fajn. Museli jsme si tam nakonec půjčit nějaké kolečko, na kterém jsme to nakonec odvezli,“ dodává Šindelář.