Hezkou oslavu pro ní připravily pracovnice Domu pro seniory, který v Kozlerově ulici spravuje Oblastní charita Rokycany. Nechyběly květy či dort se svíčkou, kterou za potlesku přítomných jubilantka naráz sfoukla, a poté jí pro štěstí vzplála ještě římská svíce. Poblahopřát vedle vedení domova a jeho obyvatel dorazili rovněž představitelé města. Nezapomněli ani na květiny a dárek. Gratulantem byl starosta Vladimír Šmolík, který se zároveň dostavil coby bývalý žák paní Anny. Dále místostarostka Marie Hlávková, spojená rodinně přes kamarádství svého bratra se synem jubilantky, a Ladislava Plimlová, jíž pro změnu vyučovala jazykům syny. Inu svět je malý.

„Všichni jste mi udělali velkou radost," děkovala oslavenkyně poté, co na přípitek pozvedla sklenku a dozněla slavnostní intráda. Tu v zastoupení mnoha nástrojů na univerzální harmoniku vyloudil Jan Kubík. Později přidal pro ještě lepší náladu i další skladby.

Mezitím jsme ale od Anny Sedláčkové vyzvídali něco o životě. Vystudovala gymnázium v Praze a pak pokračovala na Karlově univerzitě češtinou a francouzštinou. Později přidala němčinu, angličtinu a italštinu. „Jazykům jsem učila i hodně dětí v Rokycanech. Teď už hovořím většinou jen italsky se známými, kteří mi volají, a se snachou, když přijedou, anglicky. Syn Aleš, který se stal malířem, žije totiž větší část roku na Filipínách a jeho žena Jennifer odtamtud pochází," objasňovala vitální dáma.

Jinak se označila spíše za samotářský typ. Její zálibou je četba knih a časopisů, našich i cizojazyčných. Když je hezky, ráda se prochází po terase, a sluníčku vystavuje i své milované orchideje. „Pěstuji si je tady, mám jich sedm a pořád mi krásně kvetou," pochlubila se. „Vystačím si prostě sama se sebou, není mi dlouhý den. Už se ale moc těším na syna, až zase přijede. Z příbuzných už jinak, až na jednu sestřenici, nikoho nemám," zalitovala.

Zajímá vás moje největší přání? Aby mi dal Pán Bůh zdraví a zachoval mi paměť," vyznala se paní Anna.