Rodina brutálně zavražděné dívky popsala své pocity z tragédie, která se odehrála na jihu Plzeňska. „Nebýt rodiny, již tady nejsem,“ přiznala matka školačky, která byla ubodána v den jejích osmnáctých narozenin.

Plzeňsko - Osmnáct let vězení dostal letos Daniel Miarko za loňskou brutální vraždu osmnáctileté Terezky ze Zdemyslic na jihu Plzeňska. Žádný trest ale nedokáže vrátit život rodiny do normálních kolejí, tragédie jim zničila život. Jak moc je zasáhla, popsali rodiče Deníku.

Už okamžik, kdy se o neštěstí dozvěděli, nikdy nedokáží dostat z paměti. Když se František Š., který pracuje jako profesionální hasič, dozvěděl, že se jeho dceři něco stalo, ihned vyrazil domů. „Během jízdy, která mi připadala nekonečná, jsem zavolal zpět operátorce přijímající hovor a doslova pod nátlakem ji přinutil říci mi přesný popis přijatého tísňového oznámení.

Daniel Š.
Vrahovi sliboval alibi, dostal podmínku

To co sdělila oznamovatelka, bylo děsivé. Ležící tělo na zemi, které nereaguje, je ztuhlé s bodnými ranami a má asi uřízlou hlavu. Chvíli jsem nemohl ani mluvit a popadnout dech,“ líčí otec zavražděné ve svém prohlášení, které poskytl Deníku. Nikdo si podle něj neumí představit, co prožíval, když slyšel, že jeho dcera nežije. „Nikdo si neumí představit, co jsem prožíval, když jsem viděl, jak z domu odnášejí rakev s tělem Terezky. Nikdo si nedovede představit, když musíte vstoupit do domu k ohledání místa s policií, zda něco nechybí a zda jsou všechny nože, které jsme měli doma na svém místě. Přitom musíte jít přes chodbu, kde na podlaze je krev mé dcery. Nikdo si nedovede představit, když v noci drhnete dřevěnou podlahu od krve své dcery a vaše slzy vám padají z očí do stejných míst na podlaze, aby již další členové rodiny neviděli následky tohoto strašného činu a byli schopní vstoupit do domu.

Daniel Šachajda.
Chceš alibi? ptal se vraha. Dostal podmínku

S manželkou jsme nebyli schopni ničeho. První dny po tragédii jsme jen seděli doma, brečeli, a ptali se, proč se Terezce taková tragédie stala, proč jí stihl takový osud, když byla tak hodná. Přijít o dítě je vždy tragédie. Když se to ale stane způsobem, jakým připravil Terezku o život Daniel Miarko, a hlavně z důvodů, pro které to udělal, je to pro nás nepochopitelné a zdrcující. … Já, manželka i syn jsme museli vyhledat pomoc psycholožky, aby nám pomohla zvládnout situaci, do které nás Daniel Miarko přivedl. Manželka naši tragédii nese velmi špatně, a i když po několika měsících začala chodit do práce, je na tom psychicky stále velmi špatně, a výhled, jestli se její stav v budoucnu zlepší, je nejistý. Syn František s Terezkou vyrůstal a měli mezi sebou nádherný vztah. Po tragédii se uzavřel do sebe, když přijede k nám, je zamlklý a vyhýbá se povídání o Terezce. Každá vzpomínka na ní ho bolí. Těžce vše nesou i obě babičky Terezky. Na moji tchýni vražda Terezky zapůsobila obzvlášť těžce, protože je vážně nemocná a po smrti Terezky se u ní vytratila vůle žít, uzavřela se do sebe a mám strach, že tragédie Terezky bude její babičku stát život,“ líčí František Š.

„Pro mě smrtí Terezky skončil normální život, který jsem do té doby vedla. Poté, co jsem přišla o Terezku, se mi zhroutil svět. Nebyla jsem schopná ničeho. Tělo vypovědělo službu. Nebyla jsem schopná jíst, spát. Jen jsem seděla a brečela. Slzy mě provází dodnes. Hlavou mi vířily pouze myšlenky, zda má ještě život nějaký smysl. Nechtěla jsem tu být. Svět mě zklamal, rozdrtil na kousky. Nebýt rodiny, manžela, syna, již tady nejsem. Nikdo si nedovede představit pády do děsivých snů. Mé sny měly a mají stejný základ. Terezka je v nebezpečí. Nikdo by neměl zažít tu hrůzu z probuzení, kdy zjistíte, že realita je ještě děsivější. Terezka už není,“ popsala své pocity Terezčina maminka v den odsouzení vraha.

Primářka infekční kliniky Jana Váchalová při očkování proti covidu
Plzeňané začali s očkováním, první přišli na řadu zdravotníci

„To, co nám Miarko způsobil, nás poznamená na celý život. Teď je najednou prázdno, všechno skončilo. Děsím se dne, kdy Miarko vyjde na svobodu jako svobodný bezúhonný občan. Děsím se možného setkání. Děsí mě budoucnost. To, jak se trápím, na mě dopadá i po fyzické stránce. Nemohu spát, jsem vyčerpaná, v práci se nemohu pořádně soustředit. Stojí mě velkou námahu dělat doma běžné domácí práce. Několikrát za den se rozbrečím, upadám do apatie. Trápení, které prožívám v sobě, mně bere veškerou sílu. To, co jsem dříve zvládala doma dělat, dělám jednou tak dlouho nebo mně musí pomoci manžel. Tyto stavy se plynutím času od vraždy Terezky nemění. Mám strach, co bude dál. Paní psycholožka mě varuje, že můj stav se může ještě zhoršit. Dříve jsem byla fyzicky aktivní. Navštěvovala jsem fitness pro ženy. Stále nemám síly k návratu, nejsem schopná fyzické zátěže. Jsem pořád unavená, nemám chuť do života,“ dodala nešťastná žena.

Ji, jejího manžela i další blízké, které tragédie hluboce zasáhla, vyděsila nejen bezcitnost a lhostejnost vraha, ale i přístup lidí, kteří věděli o jeho záměru a neudělali nic pro to, aby mu zabránili jeho ohavný čin spáchat, stejně tak lhostejnost lidí, kteří, když se dozvěděli, co Daniel Miarko spáchal, neudělali nic pro to, aby se pokusili Terezce pomoci.