Touha poznávat nové a hlavně ocitnout se v zatím neprozkoumané a panensky čisté přírodě žene opět rokycanského zvěrolékaře a známého cestovatele Luďka Uzla do světa. Míří na Papuu Novou Guineu, která mu učarovala.

Z posledních dvou expedicí jste se nevrátil v právě dobrém zdravotním stavu. Přesto vyrazíte znova?

„Určitě. I tak mi to stojí za to. Pobyt tam mi přímo dodává životní energii. A víte proč se také vracím? Kvůli Papuáncům samotným. Posledním zbytkům přírodních lidí, kteří ještě žijí na naší planetě."

Je to už vaše osmá výprava do této země, i když pokaždé s jiným cílem. Sledujete, že by se země výrazněji měnila?

„Na Papuánce je neustále vyvíjený tlak, aby změnili svou identitu a i oni čím dál víc touží po výdobytcích civilizace a mají na ně samozřejmě právo. Otázkou je, jestli jim přinesou jen dobré.

Stále nejistější jsou i vztahy mezi Indonésany a Papuánci. Už nyní je lepší neuvádět jako cíl cesty Papuu je možné, že bude státními orgány pro cizince uzavřená. Proto chci vidět poslední pozůstatky světa, kde skuteční lidé žijí svým původním starobylým způsobem života , a zkusit to jako oni."

Kam tentokrát míříte?

„Papuu, respektive její indo- néskou část, máme prozkoumanou prakticky celou, a tak tentokrát letíme na druhou část ostrova do samiotného státu Papua Nová Guinea. Tato část nás zatím moc nezajímala od druhé světové války ji pilně civilizovali Australané, ale oblast při hranicích s indonéskou částí ostrova je stále velmi nedotčená, a to nás zajímá. Před šesti lety tam údaj- ně žili ještě ´nazí´ lidé. Kolega Malina je viděl. S ním, a nejspíše ještě dalšími dvěma, se za nimi chystáme. Okolnosti se do poslední chvíle mění."

Kudy vaše výprava tentokrát povede?

„Vyrazíme podél indonéské hranice. Část cesty snad poletíme letadýlkem a zbytek cesty sto až dvě stě kilometrů džunglí už musíme ujít sami. Vzhledem k poměrům tentokrát nemůžeme vůbec počítat s nosiči, a tak si veškeré zásoby musíme nést jen my. Doufám, že od domorodců snad nakonec nějaké jídlo získáme, ale i tak nás na této expedici asi čekají hladové dny. Spát budeme ve stanech, takže na nějaký komfort můžeme na pár týdnů zapomenout."

Kolik času na své poznávání máte?

„Odlétám v pátek, což je třináctého. Ale to mi nevadí, protože pověrčivý nejsem. Na celou expedici pak máme měsíc, a tak věřím, že si to pořádně užijeme a ve zdraví se vrátíme. Očkování, včetně cholery, už mám za sebou a nějaké léky a zdravotnické potřeby si ještě vezu."