Položit květinu a rozloučit se s ním přišli spolužáci, kamarádi, přátelé, učitelé, judisté a další sportovci, ale i skauti, u nichž si dle slov otce Honza vytvaroval charakter ve svědomitého a samostatného člověka.
Jeho vášní se však stal sport. O Honzovi jsme toho v posledních dvou letech v rámci sportovního zpravodajství napsali hodně, a zcela právem. Ctižádostivý sportovec, jehož největším parťákem a vzorem byl jeho otec Martin, sbíral v judistickém světě jeden úspěch za druhým. Hmatatelné i jiné trofeje. Medaile, poháry, ale i zkušenosti a uznání od svých soupeřů i rivalů. Bohužel svůj nejtěžší boj prohrál. „Dožil se pouhých patnácti let, přesto toho za svůj krátký život dokázal víc než kdokoliv jiný. Díky své povaze a duši bojovníka chtěl vždycky vyhrávat, což se mu velice často dařilo. Svůj poslední boj ale prohrál. Byl to boj o život. Jako zanícený judista by se chtěl rozloučit judistickým zvoláním REJ!,“ uvedl jeho otec Martin, který je na svého syna právem pyšný.
Není tak divu, že díky tomu, co dokázal a jaký byl, měl Honza mnoho přátel a známých, kteří ho přišli vyprovodit na poslední cestu. Mnozí již před začátkem obřadu neudrželi slzy.
