„Moc se na novou životní etapu netěším. Byla jsem zvyklá být v kolektivu a po ostatních se mi bude moc stýskat,“ řekla Deníku Denisa v den, kdy se se všemi v domově loučila.

Denisu po odchodu čekala spousta práce a životně důležité úkoly. Stěhování do startovacího bytu v Plzni, hledání práce a další. To vše je navíc pro osmnáctileté děvče z domova psychicky náročné. I proto je ráda, že jí se vším může pomoct mentor.

„Je těžké celou situaci přiblížit člověku, kterému je prostředí dětského domova cizí. Jsem pro Denisu mentor, přítel na telefonu a řešíme spolu řadu technických i praktických záležitostí,“ popsal hned na úvod mentor Bílek, který se s Denisou zná již ze svého působení v horšovskotýnském komunitním centru, kam Denisa rovněž chodila.

„Nikoho nemá a musí se hned po odchodu z dětského domova potýkat s cizím městem, řešit všechny náležitosti jako Plzeňskou kartu, první nákup, pohovor a další. Mentoring je tak vhodný způsob, jak dítě převést do běžného života. Mám z toho ale respekt,“ pokračoval Bílek.

Není to ale tak, že by dětský domov děti na odchod nepřipravoval. Nicméně příprava a realita jsou stále dvě odlišné věci.

Mentor je jako tlumič

S Denisou bude mentor spolupracovat půl roku až rok od jejího odchodu. Obrátit se na něj může kdykoli. Vše má ale nějaký řád a hranice. Nicméně co pokládá mentor za nejdůležitější, je naučit odcházející dítě, ne jen Denisu, finanční gramotnosti.

„Na začátek dostane k dispozici 28 tisíc korun. Je důležité, aby se naučila, co kolik stojí, co si smí dovolit, co ne a překlenout období do první výplaty. To je na prvním místě,“ popsal dále Radim Bílek.

I finanční gramotnost byl jedním z důvodů, proč v Plzni podnikli první nákupy společně. Mentor Denise navíc pomáhal i s hledáním práce. Tu hledali dlouhodobě s předstihem. Denisa vystudovala obor cukrářství a zaměstnání proto hledali i s ohledem na její obor. Korona jim ale dělala čáru přes rozpočet. Pozice v pohostinství buď nebyly aktuální, anebo byly obsazené. Nevsadili ale jen na jednu kartu. Denisa nakonec šla hned 15. června na pohovor na pozici ošetřovatelky v plzeňské organizaci Domovinka a práci získala.

„Ani jsem nepřemýšlela o tom, co budu dělat. Co bude, až to v domově skončí. Kdyby mi ředitelka domova nenavrhla mentora, asi bych to nezvládla. Rozhodně bych to doporučila i ostatním,“ zmínila Denisa ke svému odchodu. Na práci se ale těší. „Těším se na to, až se budu o lidi starat,“ doplnila.

Radim Bílek a Denisa.Zdroj: Deník / Petra Kůtová

Mentor funguje pro odcházející dítě, které čerstvě dosáhlo dospělosti, jako takový nárazník či tlumič. Zmírňuje emočně i psychicky náročné kroky či samotu. Děti jsou v dětských domovech zvyklí na kolektiv. „A najednou mají být sami ve velkém městě. Jako sociální pracovník vnímám, jak je to pro dítě traumatizující krok. Tím spíše, žije-li čtrnáct let v kolektivu,“ pokračoval Bílek. Denisa v domově bydlela na pokoji s dalšími děvčaty. Pořád byla zvyklá na ostatní, v plzeňském bytě se ale musí spolehnout sama na sebe. Nicméně bude mít spolubydlícího, a to chlapce, který rovněž opustil horšovskotýnský dětský domov. Má tedy nesporně výhodu v tom, že má vedle sebe někoho, koho zná a může jí rovněž pomoct.

Mentorů je jako šafránu

Jenže dětí z dětského domova odchází mnohem více, než je mentorů. Na každého se nedostane. „Není to tak, že by odešlo jedno dítě za rok. V současné době jsme tady na Horšovskotýnsku dva mentoři díky neziskové organizaci Začni správně. Přihlásit se ale může de facto každý. Osobně bych ale doporučil, aby to byl člověk, co má rodinu a děti a ví, co a jak,“ řekl závěrem Radim Bílek.

Kromě organizace Začni správně je známá například i Liga mužů. Tato organizace vede podobný projekt, kdy otcové od rodin přicházejí do dětských domovů a jsou takovými náhradními otci i pro děti v domovech.