Zažila 21. srpen jako vedoucí na letním táboře.

„Bylo to ve Svatoboru. Jako studentka Pedagogické fakulty v Plzni jsem tam absolvovala povinnou praxi.

Na noc z dvacátého na jedenadvacátého srpna nezapomenu. Zachytili jsme znepokojující zprávy v rozhlase a v táboře jsme přitom měli na starosti nějakých 150 dětí. Noc jsme my, dospělí, strávili na hlídkách. Byla tma a jí se rozléhal hluk, jak najížděla technika. Měli jsme obavy, aby se děcka, která se vzbudila, nevylézala ze stanů a nešla někam pozorovat dění. Ráno jsme zjistili, že je tábor obklíčený, okolo se zakopali ruští vojáci. Byli jsme zmatení a nevěděli, co dělat.

Potom k nám zamířili jejich vyslanci. Vedl je starý fronťák, který osvobozoval v pětačtyřicátém roce Československo.

Ruštinu jsme tehdy ovládali, protože se ve školách vyučovala. Přesvědčovali jsme ho, že tu žádná kontrarevoluce není.

Více ve středečním vydání Rokycanského deníku.