Nejen ze Smrkovce byli nejprve vyháněni čeští obyvatelé, po válce došlo k odsunu obyvatel německých. Po částečném dosídlení ale byli vyhnáni i noví obyvatelé a místo se stalo vojenským výcvikovým prostorem. Ten ale nevydržel ani deset let. Následovalo vybudování menší raketové základny. Se změnou režimu odsud odešli i vojáci a dnes krajina zničených čtyřiceti sídel včetně Smrkovce zarůstá náletovými dřevinami a na střelnici je pastvina.

Jizvy Smrkovce
(obsahuje dobové záběry z instruktážního filmu)

Zdroj: Youtube

Téměř uprostřed lázeňského trojúhelníku s vrcholy v Mariánských Lázních, Františkových Lázních a Karlových Varech, uprostřed hlubokých lesů vojáci cvičili ve vojenském výcvikovém prostoru v letech 1946 až 1954. Cvičné i ostré střelnice umožňovaly palbu z minometů, protitankových střel, pancéřových pěstí, ale také plamenometů a k dispozici bylo i granátové cvičiště. Dodnes se dochovaly betonové pevnůstky a pozorovací kryty. Odtud mohli důstojníci pomocí lan ovládat pohyblivé terče. Těmi nepohyblivými se ale staly samotné domy, chlévy, škola, kostel a další budovy Smrkovce.

V nedalekém městečku Čistá vojáci cvičili „Boj o osadu“. Zde vznikl stejnojmenný instruktážní film. Zachovala se tak jedinečná možnost naposledy spatřit ještě stojící domy Čisté.

Novější ruiny jsou z objektu raketové základny. Měla bránit Československo a stavba začala v roce 1978. Šlo o palebné stanoviště 12. protiraketového pluku z Mariánských Lázní – Klimentova. Hotovost na základně drželo čtyřicet vojáků. Základnu vojsko opustilo začátkem devadesátých let minulého století a budovy beznadějně chátrají.

Ani zánik obcí nebo vojenská střelnice a raketová základna neubraly na kráse zdejší krajiny Slavkovského, dříve Císařského lesa. Lesy jsou v těchto místech vskutku hluboké a nezatížené průmyslem a překotnou turistikou. Krásu lidských sídel už ale připomíná jen několik dobových fotografií, kamenný most přes bezejmenný potok, levostranný přítok Malé Libavy a zbytky náhrobních kamenů u někdejšího kostela ve Smrkovci.