Konec těmto snahám udělal definitivní konec vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968. Tento vojenský zásah s úmyslem zastavit reformní proces, a především dny po vojenském vpádu, byly pro poklidný život „rokycanského rudoarmějce" nejdramatičtější. I když se pomník za 16 let od svého odhalení setkal s několika příhodami, byl pokreslen, zašpiněn, dokonce se na jeho krku objevila šibeniční smyčka, k výraznému poničení až do 21. srpna 1968 nedošlo. Právě v tento den byl však pomník značně poškozen jako vyjádření nesouhlasu s okupací.

K srpnovým událostem roku 1968 se váží vzpomínky pamětníka Ivana Výborného. Z několika očitých svědků, kteří se účastnili demonstrace proti vpádu sovětských vojáků na rokycanském náměstí, jsem vybral právě jeho vzpomínky. Důvodů je několik. Především se Ivan Výborný srpnové akce roku 1968 zúčastnil jako jeden z hlavních aktérů, byť nebyl jejím přímým organizátorem. Za své konkrétní činy byl také nejvíce perzekvován.

Návrat z trempu

Ivan Výborný patřil do skupiny rokycanských trempů. Devatenáctého srpna 1968 se vrátil ze dvoutýdenního pobytu v Berlíně. Již na hranicích do Československa se setkal s vojenskou technikou a tanky. Závažnost celé situace si podle svých slov pravděpodobně ještě neuvědomoval, neboť na otázku, co se děje, dostal odpověď, že se jedná pouze o cvičení. Po návratu do Rokycan pobýval společně s kamarády v malém srubu nedaleko rokycanské hvězdárny.

Ve středu 21. srpna je kolem 5. hodiny ranní vzbudili sousedé (nejen Ivana Výborného) s tím, že začala válka a že je Československo okupováno. Zdálo se jim to však jako hloupý žert a nevěnovali tomu pozornost. Ve 3 hodiny odpoledne se do srubu vrátil kamarád s informací, že na náměstí se začíná seskupovat spousta lidí.

Pokračování ve středečním vydání Rokycanského deníku.

Se svolením autora Lukáše Rady vyňato z jeho diplomové práce Rokycany od Velké války do současnosti.