Hrajete titulní roli v muzikálu Elisabeth, který měl koncem listopadu českou premiéru na Nové scéně Divadla J. K. Tyla (DJKT). Elisabeth nebo také Alžběta Bavorská, manželka rakouského císaře Franze Josefa, je docela známou a možná i populární postavou díky romantické filmové sérii Sissi. Jaký vztah k ní máte vy?

Vztah k ní mám vyloženě kladný. Sissi byla rebelka, nebála se jít proti davu a jednat ne tak, aby to pro ní bylo co nejvýhodnější, ale srdcem. Takoví lidé jsou mi sympatičtí i v dnešní době, i když si myslím, že jejich povaha jim může trochu komplikovat život. Už při přípravě s dramaturgem Pavlem Bárem a režisérem Lumírem Olšovským jsme se snažili proniknout hlouběji. Takže jsme si dost povídali a zjišťovali o ní i o době, ve které žila, co se dalo. Mě to bavilo, protože já jsem chodila na gymnázium a tenkrát se kladl při dějepisu důraz jen stroze na kvantum letopočtů, teď jsem měla možnost uvědomit si alespoň nějaké souvislosti, které za danými letopočty stojí. Takže vztah k Sissi mám pozitivní a navíc oceňuju i její velmi aktivní politickou angažovanost

Jaká je plzeňská Elisabeth?

Naše inscenace je taková, jak látku autorů Michaela Kunzeho a Sylvestera Levaye tvůrčí tým pojal a jak ji ztvárnili herci pod vedením šéfa souboru a režiséra inscenace Lumíra Olšovského. Ten nám často zdůrazňoval, abychom se nebáli ukazovat i negativní povahové vlastnosti našich postav, protože i ty v sobě téměř každý člověk má, ne-li úplně každý. Teď jde jen o to, rozklíčovat, proč se člověk chová tak, jak se chová a co stojí za jeho chladným, sebestředným a z části třeba i sobeckým jednáním. Já mám pocit, že díky všemu, co jsem při tvorbě inscenace zažila a zjistila, chování Sissi pomalu chápu.

Co se jí vlastně stalo?

Život u dvora byl pro ni šok. Zničil její mateřské pudy. Takže potom si šla po svém. Nebyla to ale sebestřednost, s níž by se narodila. Narodila se s obrovskou touhou po životě a svobodě. Právě tahle stránka její povahy u dvora tvrdě narazila a ten náraz pak dále vyprofiloval její povahu. Franz Josef byl navíc velmi zodpovědný státník a většinu času svého života strávil opravdu ve své pracovně. Takže i to manželství bylo pro Sissi určitým zklamáním. Navíc jí zemřelo malé dítě, syn Rudolf spáchal později sebevraždu, a co v muzikálu není, její oblíbený bratranec Ludvík se utopil. Dominantní chování její tchyně a další a další okolnosti vedly pak k tomu, že se trochu uzavřela do sebe, zatrpkla a okorala. Věřím, že i když to tak navenek nevypadalo, zůstala v ní ta malá holčička toužící po svobodě.

Vy jste se musela vypořádat nejen s tím, jak Elisabeth pojmout. Role je asi náročná i fyzicky. Vždyť se musíte mnohokrát převléknout do těžkých historických kostýmů…

Výtvarník Roman Šolc odvedl skvělou práci, kostýmy jsou opravdu nádherné a dodávají pocit vznešenosti. Já jsem si ale na ně musela hodně zvykat, protože jsem nikdy v muzikálu, který pojednává o dávnější historii, nehrála. Obrovské krinolíny vyžadují jiný pohyb po jevišti – pomalejší a plynulejší. Secesní kostýmy v druhé půlce svojí tíhou zase trochu táhnou k zemi a jsou velice pevné. No, ono to vlastně koresponduje i s tím, co se Elisabeth stalo a o čem se hraje – o její touze po svobodě, která byla svazována požadavky dvora. Co se týče množství převleků, je jich nakonec 17 – na každou scénu jiná róba. Sissi zkrátka velmi dbala o svůj vzhled a snad ani dvorní protokol jí nedovoloval vzít si jedny šaty vícekrát.

Premiéra Elisabeth měla ohromný úspěch. Plzeňský muzikálový soubor mívá plno. Nastudované inscenace se dlouho drží na repertoáru…

To mě těší a myslím, že je to hodně zásluha našeho šéfa Lumíra Olšovského a dramaturga Pavla Bára. Do každé inscenace dávají absolutně všechno, a to nejen profesionalitu, ale i srdce. U každého nového muzikálu mám pocit, že Lumír režíruje s takovým nasazením, jako by to byla jeho poslední režie v životě, ale ona rozhodně není. Nejvíce pyšná jsem asi na to, že náš soubor pod vedením Lumíra bourá klišé toho typu, že v muzikálu je vše krásné, líbivé, barevné, všichni jsou buď hodní nebo zlí a všechno skončí happy endem. Což ostatně dokázal i při nastudování Elizabeth, v níž postavy nejsou jednoznačné.

Aktuálně máte na svém repertoáru role v sedmi muzikálech uváděných v Plzni. Odehrála jste jich však už daleko víc. Máte nějakou z nich nejraději?

Já mám ráda každou roli. Vím, že to zní asi jako klišé, ale já to tak cítím. Bavila mě Evita, Velma v muzikálu Chicago nebo Anita ve West Side Story. Baví mě i třeba jen malé výstupy. Myslím si, že mám pokoru a nevadí mi 'dělat křoví' kolegům a kolegyním, protože kromě toho, že jsou fakt talentovaní, ho také na oplátku občas dělají i oni mně. A i oni to přijímají s pokorou, čehož si vážím a děkuju jim za to.

Letos slavíte malé jubileum. Je to deset let, kdy jste v Plzni získala angažmá…

…a líbí se mi tu moc. Divadlo od té doby prošlo velkými změnami, ať už personálními, tak technickými, vždyť má úplně novou budovu. Takže i ten můj vztah k plzeňskému divadlu se pořád vyvíjí a já bych řekla, že k lepšímu.