Hrajete titulní roli v muzikálu Elisabeth, který měl koncem listopadu českou premiéru na Nové scéně Divadla J. K. Tyla (DJKT). Elisabeth nebo také Alžběta Bavorská, manželka rakouského císaře Franze Josefa, je docela známou a možná i populární postavou díky romantické filmové sérii Sissi. Jaký vztah k ní máte vy?

Vztah k ní mám vyloženě kladný. Sissi byla rebelka, nebála se jít proti davu a jednat ne tak, aby to pro ní bylo co nejvýhodnější, ale srdcem. Takoví lidé jsou mi sympatičtí i v dnešní době, i když si myslím, že jejich povaha jim může trochu komplikovat život. Už při přípravě s dramaturgem Pavlem Bárem a režisérem Lumírem Olšovským jsme se snažili proniknout hlouběji. Takže jsme si dost povídali a zjišťovali o ní i o době, ve které žila, co se dalo. Mě to bavilo, protože já jsem chodila na gymnázium a tenkrát se kladl při dějepisu důraz jen stroze na kvantum letopočtů, teď jsem měla možnost uvědomit si alespoň nějaké souvislosti, které za danými letopočty stojí. Takže vztah k Sissi mám pozitivní a navíc oceňuju i její velmi aktivní politickou angažovanost

Jaká je plzeňská Elisabeth?

Naše inscenace je taková, jak látku autorů Michaela Kunzeho a Sylvestera Levaye tvůrčí tým pojal a jak ji ztvárnili herci pod vedením šéfa souboru a režiséra inscenace Lumíra Olšovského. Ten nám často zdůrazňoval, abychom se nebáli ukazovat i negativní povahové vlastnosti našich postav, protože i ty v sobě téměř každý člověk má, ne-li úplně každý. Teď jde jen o to, rozklíčovat, proč se člověk chová tak, jak se chová a co stojí za jeho chladným, sebestředným a z části třeba i sobeckým jednáním. Já mám pocit, že díky všemu, co jsem při tvorbě inscenace zažila a zjistila, chování Sissi pomalu chápu.

Živé prohlídky na Radyni.
OBRAZEM: Živé prohlídky na Radyni

Co se jí vlastně stalo?

Život u dvora byl pro ni šok. Zničil její mateřské pudy. Takže potom si šla po svém. Nebyla to ale sebestřednost, s níž by se narodila. Narodila se s obrovskou touhou po životě a svobodě. Právě tahle stránka její povahy u dvora tvrdě narazila a ten náraz pak dále vyprofiloval její povahu. Franz Josef byl navíc velmi zodpovědný státník a většinu času svého života strávil opravdu ve své pracovně. Takže i to manželství bylo pro Sissi určitým zklamáním. Navíc jí zemřelo malé dítě, syn Rudolf spáchal později sebevraždu, a co v muzikálu není, její oblíbený bratranec Ludvík se utopil. Dominantní chování její tchyně a další a další okolnosti vedly pak k tomu, že se trochu uzavřela do sebe, zatrpkla a okorala. Věřím, že i když to tak navenek nevypadalo, zůstala v ní ta malá holčička toužící po svobodě.

Vy jste se musela vypořádat nejen s tím, jak Elisabeth pojmout. Role je asi náročná i fyzicky. Vždyť se musíte mnohokrát převléknout do těžkých historických kostýmů…

Výtvarník Roman Šolc odvedl skvělou práci, kostýmy jsou opravdu nádherné a dodávají pocit vznešenosti. Já jsem si ale na ně musela hodně zvykat, protože jsem nikdy v muzikálu, který pojednává o dávnější historii, nehrála. Obrovské krinolíny vyžadují jiný pohyb po jevišti – pomalejší a plynulejší. Secesní kostýmy v druhé půlce svojí tíhou zase trochu táhnou k zemi a jsou velice pevné. No, ono to vlastně koresponduje i s tím, co se Elisabeth stalo a o čem se hraje – o její touze po svobodě, která byla svazována požadavky dvora. Co se týče množství převleků, je jich nakonec 17 – na každou scénu jiná róba. Sissi zkrátka velmi dbala o svůj vzhled a snad ani dvorní protokol jí nedovoloval vzít si jedny šaty vícekrát.

Z místa požáru.
Požár zničil byt, hasiči evakuovali obyvatele

Premiéra Elisabeth měla ohromný úspěch. Plzeňský muzikálový soubor mívá plno. Nastudované inscenace se dlouho drží na repertoáru…

To mě těší a myslím, že je to hodně zásluha našeho šéfa Lumíra Olšovského a dramaturga Pavla Bára. Do každé inscenace dávají absolutně všechno, a to nejen profesionalitu, ale i srdce. U každého nového muzikálu mám pocit, že Lumír režíruje s takovým nasazením, jako by to byla jeho poslední režie v životě, ale ona rozhodně není. Nejvíce pyšná jsem asi na to, že náš soubor pod vedením Lumíra bourá klišé toho typu, že v muzikálu je vše krásné, líbivé, barevné, všichni jsou buď hodní nebo zlí a všechno skončí happy endem. Což ostatně dokázal i při nastudování Elizabeth, v níž postavy nejsou jednoznačné.

Aktuálně máte na svém repertoáru role v sedmi muzikálech uváděných v Plzni. Odehrála jste jich však už daleko víc. Máte nějakou z nich nejraději?

Já mám ráda každou roli. Vím, že to zní asi jako klišé, ale já to tak cítím. Bavila mě Evita, Velma v muzikálu Chicago nebo Anita ve West Side Story. Baví mě i třeba jen malé výstupy. Myslím si, že mám pokoru a nevadí mi 'dělat křoví' kolegům a kolegyním, protože kromě toho, že jsou fakt talentovaní, ho také na oplátku občas dělají i oni mně. A i oni to přijímají s pokorou, čehož si vážím a děkuju jim za to.

Letos slavíte malé jubileum. Je to deset let, kdy jste v Plzni získala angažmá…

…a líbí se mi tu moc. Divadlo od té doby prošlo velkými změnami, ať už personálními, tak technickými, vždyť má úplně novou budovu. Takže i ten můj vztah k plzeňskému divadlu se pořád vyvíjí a já bych řekla, že k lepšímu.