Pozítří se rozjedou kluci ze Střední odborné školy Rokycany reprezentovat nás v krajském kole technické olympiády Plzeňského kraje. Probíhá poslední dolaďování soutěžního výrobku.

„Klukům zbývá namontovat kryt, dále monitor sedmipalcový LCD display a hlasový výstup," uvedl učitel Jaroslav Burda, který dohlížel na přípravu party soutěžících.

„Nejtěžší bylo vypořádat se s programováním," mínil Ondřej Marek. „Mně se zdálo těžší zapojování," oponoval Jan Köstel. „Nejvíc nám dalo zabrat, aby vozítko dělalo to, co jsme chtěli. Prošli jsme si řadou slepých uliček," konstatoval Jan Fous. Od mladých konstruktérů (poslední do party Ladislav Kalouš chyběl) a jejich učitele jsme se dozvěděli, že původně mělo být vozítko asi metr vysoké, s bateriovým napájením. Nakonec se kvůli praktičnosti ale raději rozhodli pro demonstraci tohoto zařízení, které má sloužit jako průvodce, formou zmenšeného modelu. Za základ posloužila stavebnice Merkur. „Na počátku jsme všechno viděli růžově. V půli přišla krize, obávali jsme se, že to nebude dělat nic," vzpomínal Köstel. „Když se vozítko poprvé dalo do pohybu podle našich představ, byli jsme šťastní," svěřil se Fous. „Největší problémy byly s kontaktním polem.

Prakticky slouží k vyzkoušení teorie na stole, když se někam namontuje, je ale rázem zdrojem potíží," objasňoval Mourek. Lehké nebylo ani vybrat z nabídkové řady dva motůrky, aby měly ve finále úplně stejné vlastnosti. To studenti ale upravili programem. Vyřešili i část součástek, jež stavebnice neobsahuje. „Kluci si třeba navrhli, nakreslili v programu a vyrobili na 3D tiskárně potřebné redukce," pochlubil se umem svěřenců Burda. Soutěžící také už vědí, že konkurence bude veliká, ale rozhodně na svůj výrobek chtějí upozornit a mají s ním i další plány.