Legrační májky dělají v Chotiné na severním Plzeňsku asi čtyřiadvacet let. Která májka byla první, se místní ze Společenstva vykalenejch hřebíků před hospodou neshodli. Každopádně originalitě se meze nekladou. V minulosti už tam měli májku v podobě konzervy stejnojmenné paštiky, čapí hnízdo, lízátko, plechovku od piva nebo třeba posed s milenci.

„Nevíme přesně, jak dlouho srandovní májky děláme, protože jsme tenkrát nečekali, že se nás na to za dvacet let bude někdo ptát,“ řekl s úsměvem Karel zvaný Dejdar, člen Společenstva vykalenejch hřebíků.

U májky v Chotiné, která je částí obce Hromnice na Plzni-severu, se každoročně schází asi padesát lidí, což je přibližně polovina místního obyvatelstva.

Hřebíky povinně u sebe

„Jednou jsme pálili na Silvestra palety. Když jsme viděli ty hřebíky, které zbyly po shořelých paletách, řekli jsme si, že jsou vykalené jako my,“ vysvětlil Dejdar, proč si parta kamarádů říká právě Společenstvo vykalenejch hřebíků.

Hřebíky rozdali kamarádům. Každý ze společenstva musí neustále nosit hřebík u sebe. Je jedno, jestli je dotyčný zrovna na horách, na vodě nebo prochází bezpečnostním rámem na letišti.

Ilustrační foto
Tábory v Plzeňském kraji zdražily. Přesto ale hlásí již nyní plno

„Hele a máš hřebík?,“ dělají si vzájemně legraci kamarádi ze společenstva. „Kdo ten hřebík má a chce vidět můj hřebík, tak mě požádá a já jsem povinen mu jej ukázat. Když ho neukážu, musím platit deset piv a do čtyřiadvaceti hodin musím žadateli hřebík předložit. Když hřebík ztratím, musím koupit celý sud piva,“ popsal prokazování totožnosti Dejdar s tím, že by samozřejmě šlo ztracený hřebík nahradit jiným, ale to by nebylo čestné. „Přijít o kamaráda kvůli deseti pivům, to nejde,“ dodal.

„Když někdo ze členů přinese papír od policistů, že mu byl hřebík zabaven nebo odcizen, tak to se počítá jako polehčující okolnost,“ vysvětlil další člen společenstva.

Velká, malá, křivá, špatná

František Valeš, zakladatel Společenstva vykalenejch hřebíků vysvětlil, že atypické májky v Chotiné vznikly dříve než spolek hřebíkářů. Dřív tu byl hospodský, kterému se žádná májka nikdy nelíbila. „Buď byla moc malá nebo velká nebo křivá, zkrátka špatná. Hospodskému na just jsme začali vymýšlet tématické májky,“ sdělil Valeš.