Pomístní názvy si mnohdy zachovávají tajemství svého vzniku, a dalším důvodem pro název vrchoviny může být i to, že zde vícekrát, tedy sedmkrát, hořelo.

Sedmihoří je ale především krásné místo plné obřích žulových balvanů s příběhy. Nejdojemnější je o dvou sedlácích, kteří se nemohli vystát. Podle pověsti se měli potkat na lesní cestě a nikdo nechtěl uhnout, pohádali se, ale nakonec usmířili a do obřího žulového balvanu u cesty nechali vytesat ruce jako symbol smíření. Dnes je místo známé jako U ručiček.

Zdroj: Youtube

Podobných kamenných útvarů je v Sedmihoří mnoho, a lákají k prozkoumání. Například cesty lemují balvany, které opracovávali mistři kameníci. Dodnes jsou v žule vysekány kapsy pro odlomení kvádru.

Další zajímavostí jsou kamenné mísy. O nich se traduje, že je vytesali pravěcí lidé a používali jako obětní mísy. Jejich vznik je ale zřejmě mnohem prostší. Vytváří se postupem času zvětráváním, chemickým a mechanickým působením.

Nejhezčí výhledy jsou ovšem z vrcholových partií Sedmihoří, odkud je vidět na část Českého lesa se Zvonem i Čerchovem a také na severní cíp Šumavy. Trochu ukryto mimo naučnou stezku je i v místě jediné větší skalní okno.

Jestli Sedmihoří je pojmenováno podle počtu kopců nebo ohňů je jedno. Každopádně jde o geologicky cenné a velice pěkné místo a v rámci republiky i jedinečné. Jde totiž o nejlépe vyvinuté formy zvětrávání žul na našem území.