VIDEO: Poslechla svůj sen. Jejím životním osudem jsou krása a křehkost skla

Alena Kyrálová žije v Sušici a vyrábí vinuté korálky. Proto sama sebe nazývá vinutkářkou. Její inspirací jsou takzvané páteříky, jejichž výroba je na Šumavě doložena už ve třináctém století.

U jejího stánku jsem se pak alespoň na chvíli zastavil při každé návštěvě mlýnu. I když jsem vždy měl na jazyku řadu otázek, cosi mi bránilo je vyřknout a porušit kouzlo. Ledy se pohnuly až letos v sobotu 9. dubna na zahájení sezony. Při čaji na zahřátí byl čas pochopit něco málo ze sklářského umění. K reportáži v ateliéru v Sušici pak už byl jen krůček.

Živý sen

I když mám za sebou stovky podobných reportáží, do malého ateliéru pod Svatoborem jsem po několika dnech vstupoval s notnou dávkou respektu. Nebyl jsem jen v dílně na výrobu náušnic, náhrdelníků či prstýnků. Ne, obklopovala mne podivná energie, kterou může způsobit pouze jediná věc – víra, že to, co dělám, mi bylo předurčeno. „Pocházím ze sklářské rodiny, můj tatínek i maminka byli brusiči skla a já také,“ říká Alena Kyrálová. Pracovala v annínské sklárně až do jejího uzavření. I když zkoušela různá uplatnění, něco ji stále táhlo ke sklu. A pak se to stalo. „Víte, věřím na tajemno, na jiné světy, na osudy. Zdál se mi sen, že bych měla vyrábět hezké věci z korálků. Byl to tak silný a živý sen, že jsem ho poslechla,“ vypráví svůj příběh, který se odehrál přibližně před 12 lety.

OBRAZEM: Otavský Plamínek přilákal 50 družstev mladých hasičů

Od manžela pak dostala pod stromeček malý kahan To se rovnalo požehnání. „Už mi nic nebránilo začít,“ pokračuje. Ale splnění žádného snu není tak lehké, jak by se mohlo zdát. Také Alena Kyrálová musela ochutnat hořkost poznání, že výhra nad lacinými čínskými sklíčky bude chtít hodně síly a odhodlání. „Teď na to vzpomínám s úsměvem, ale tehdy mi bylo spíš do pláče,“ pokračuje.

Ale nikdy prý ani na vteřinu nepřipustila, že by skončila. „Jsem Lev a všechno, co dělám, mám nastavené tak, že nic jiného ani být nemůže. Nezabývám se myšlenkami, že bude draho a mé šperky budou stát o něco víc. Mým osudem je být vinutkářkou,“ svěřuje se Alena Kyrálová.

Slavná beruška

Při povídání se dozvídám mnoho zajímavých věcí o tradicích, kvalitě skla, ale hlavně o inspiraci. „Tu hledám především v šumavské přírodě. Je v ní tolik nápadů, tolik krásy a půvabu. Mám Šumavu moc ráda,“ nechává se unést.

Strakonice vybudují nový skatepark za více než 10 milionů korun

A v přírodě také vznikl návrh na tvar, který sušickou vinutkářku charakterizuje. Beruška. „Syn mi jednou přinesl berušku na kameni a říká: Mami, berušku bys asi nezvládla, viď? Byla to pro mě výzva,“ říká. Zkusila ji a od té doby mají její berušky největší ohlasy.

Ale vraťme se k samotné výrobě. Korálky vytváří nahříváním nad kahanem z různě barevných skleněných tyčí. Ty má od českých výrobců, ale používá i známé italské sklo. Zdobí je vrstvením jiného skla. Počet vrstev je téměř neomezený.

Hlavní jsou ruce

Důležitou součástí jsou také pomůcky. Ateliér je proto plný jehliček, háčků či žiletek a podobných předmětů. Ale tím hlavním nástrojem jsou ruce. Alena Kyrálová každý výrobek tvaruje ručně, takže každý je také originál. „Tím, že každý projde mýma rukama, že se ho dotknu, vytváří mezi námi určité pouto. To se pak přenáší i na zákazníky,“ vysvětluje.

I když se mi snaží vše co nejvíce vysvětlit, nezapomíná pracovat. Dívám se na nevšední ženu, která ve skle našla smysl svého života. Mísí se ve mně mnoho pocitů od obdivu po pochybnosti, kolik je v jejím vyprávění pravdy a kolik nacvičené role. Jakoby to věděla, započítala do našeho času i můj pokus vyrobit si vlastní přívěšek. To, co se z druhé strany stolu zdálo jako lehká věc, se rázem stává rébusem. Výroba mého vlastního korálku trvala věčnost. Tak dlouho, že by moje učitelka stihla v klidu vytvořit celou šňůru těchto korálků. „Není to tak špatné. Máte cit pro barvy a stačilo by jen trochu cviku, abyste se dostal do formy,“ snaží se alespoň částečně otupit hroty mé nešikovnosti a těžkopádnosti.

VIDEO: Dračí loď létala po Otavě a vozila děti

Když trávíte čas ve společnosti milého člověka, utíká vám rychle. Aniž bych to měl v plánu, trvala moje návštěva v ateliéru téměř tři hodiny. Tři hodiny vyprávění, které bude nadále ve mně schované a nedostupné jako v trezoru.

Když jsem se pak vracel domů, měl jsem hlavu plnou nádherných myšlenek. Vždyť jsem poznal někoho, kdo poslechl svůj sen a navíc si ho dokázal splnit. A tak stále nosím na krku svůj korálek jako připomínku toho, že každý sen si lze splnit. Pokud své sny berte vážně.