„Naše maminka do 75 let pracovala v JZD a chodila do Dolan do kravína ve čtyři hodiny ráno pěšky. Doma měla kravičku, prase, králíky, slepice. Ještě někdy pohlídala vnoučata a vše stíhala. Pořád byla aktivní, a i nyní je stále čiperná. Má slepice, králíky, které chodí i nakrmit, když nezapomene. Je čilá a takového jubilea se dožila ve zdraví, nemá žádné zdravotní problémy,“ řekla dcera Jaromíra Bošková, která je ze šesti sourozenců.

Radost jubilantce dělá také 14 vnoučat a 18 pravnoučat. Na oslavě zářila štěstím. „Moc se mi oslava líbí, taková tady ještě nebyla. Je to krásné, je zde celá moje rodina, mám šest dětí a všechny mají své. Jsou všichni hodní a pracující. Všichni koukají, aby mi pomohli. Mají mě rádi a já je také,“ řekla oslavenkyně.

Připojila také recept, jak se dožít stovky: „Lidé měli hodně pracovat a pít vodu.“

O celoživotní práci ví oslavenkyně své. Žádné se nikdy nezalekla. Pochází z Polska a v roce 1941 ji Němci odvedli do Sudet, do Starého Kramolína, kde pracovala u německé rodiny Wittmannů. „Byla jsem pracovitá, dělala jsem na statku i na poli, občas jsem hlídala i jejich dcerku. Němci na mě byli hodní, asi pro mou pracovitost. Jídla mi dávali dost, německy jsem se naučila za chvíli,“ zavzpomínala Krebsová.

Rozsvícení vánočního stromu v Klatovech.
OBRAZEM: V Klatovech rozsvítili vánoční strom i novou výzdobu v okolí náměstí

V posledním roce války tam přišel Josef Krebs, její budoucí manžel, který zůstal také pracovat. „Seznámili jsme se, pak mi řekl, že si mě vezme. V dubnu 1945 se nám narodila první dcera Jaruška, ale to jsme ještě nebyli manželé. Selka nám nechala samostatný pokoj,“ uvedla Krebsová.

CHCEŠ KOLO? VYDĚLEJ SI

Když skončila válka, odvezl ji její muž k sobě domů, do Bělče. Chvíli trvalo, než získala československé občanství, aby se mohli vzít. Wittmannovi zůstali v Kramolíně do jara 1946, manžel jubilantky tam dělal správce. „Vzal mě tam, aby se někdo postaral o zvířata na statku. Wittmannovi si odvezli jen pár cenností. Takže od podzimu 1946 jsme bydleli jako rodinka v Kramolíně, ale v jiném domku. Měli jsme vlastní pole i dobytek. V roce 1950 se utvořilo komunistické JZD, ale protože manžel neměl rád komunisty, museli jsme pryč, do Miřkova. Tam manžel působil jako kočí. Já jsem krmila prasata. Manžel ale nebyl v Miřkově moc oblíbený, protože nepil, nekouřil, do hospody nechodil,“ řekla Krebsová.

Švagr Karel jim tehdy řekl, aby odešli. Její manžel měl ve Svrčovci kamaráda z vojny a ten mu řekl, že v Balkovech je za 30 000 korun stavení na prodej. „Takže jsme dali dohromady potřebné peníze, ale už nám pak nic nezbylo. Ale pracovali jsme, a kolem roku 1956 jsme se nastěhovali. Hospodařili jsme takto rok, a pak přišlo JZD. Manžel do něj nechtěl, tak šel do lesa jako lesní dělník, já jsem vstoupila do JZD jako členka. Jak děti dorůstaly, musely chodit pomáhat tátovi do lesa. Když chtěl někdo kolo, musel si na ně vydělat v lese,“ řekla oslavenkyně.

Manžel jí zemřel v roce 1978, ona v Balkovech žije dodnes.