ČÍMICE
Vesnice na pravém břehu řeky Otavy, cca sedm kilometrů severně od Sušice. Tato nikterak turisticky zajímavá obec se dostala na stránky „Nové doby“, která 15. března roku 1932 informovala své čtenáře o fašistickém incidentu, který se stal v pošumavských Čimicích.

Co se vlastně přihodilo? Šlo o to, že místní sociální demokraté svolali na 12. března veřejnou schůzi. Hlavní slovo měl zemský školní inspektor a poslanec Vojta Beneš a po něm sušický učitel Picka. Řadoví členové v počtu více nežli sto hlav seděli v hostinci již nějaký čas před začátkem a dopřávali si guláše a pivíčka. Však to bylo placeno ze stranické pokladny. Nebylo divu, že se překonávali. Mezitím přišli do hostince i fašisté, a když začala schůze, požádali v diskuzi o slovo. Jelikož nebyli místní, tak ho nedostali. To ve skupině fašistů vyvolalo odpor, a proto následně hlasitě protestovali. Z tábora sociální demokracie zazněl zpěv písně Rudý prapor. Odpovědí fašistů byla píseň Hej Slované a provolávali slogan: “Ať žije Gajda“. V tu chvíli někdo zvolal: „Fašisté ven!“, což byl povel k bitvě.

Jak již bylo předepsáno, místní sociální demokraté o něco více popili, takže byli v ráži. První, kdo hodil sklenici, byl Rejšek zvaný Štastný z Dražovic. Jeho kolega Josef Janda vytáhl nůž, a chtěl fašisty párat. Prvním napadeným byl fašista František Kojzar z nedalekých Žihobců, legionář a rolník. Dostal sklenicí po hlavě tak silně, že upadl do bezvědomí. Místní ho odtáhli jako válečnou kořist do sklepa, kde ho shodili ze schodů, a dokonce se ho pokoušeli ve studni utopit.

Ivan Rubáš