Nevšední zážitek si ze včerejška odnesli prváčci ze sedm tříd tří rokycanských škol, a to Jižní předměstí, TGM a ulice Míru. Nejen, že děti dostaly své první vysvědčení, ale ještě jeho předání provázela zvláštní atmosféra. Zvláštní už pro kluky a holčičky bylo to, že slavnostní chvíle se odehrávala v sále městské knihovny. Všude kolem přitom cvakaly fotoaparáty svírané rodiči a tiše si předly kamery. Poté, co třídní učitelky svým svěřencům předaly půlroční zúčtování jejich snah a poblahopřály jim, připojili se i ředitelé škol. Za malými studentíky dorazil také starosta Rokycan Vladimír Šmolík a předal jim pozornost města barvy, aby udělali svět ještě hezčí.
Tím by akce mohla skončit, ale zdaleka tomu tak nebylo. Náhle se v sále objevila osoba přistrojená podle dávného obyčeje a představila se jako babka kořenářka. „To víte, tady v knihovně jsou pohádky doma, proto se mi tu líbí. Abych tu nebyla za náš kouzelný svět sama, mohla bych si přivolat hosty," navrhovala. Pak už sta- čilo jen fouknout do kouzelného prášku a zjevili se dva rytíři. I ti se ale cítili osamocení, a tak se rozhodli přítomné změnit v kolegy. Stylově zvolili řád čtenářský. „My už číst umíme," mohli se oslavenci přetrhnout s oznamováním.
Potom si ve jménu všech krásných knížek vyslechli přísahu a došlo na pasování malých rytířů. V pokleku před těmi velkými slibovali, že z nich budou vzorní čtenáři. Do blízkosti těžkooděnců se ale mnohým moc nechtělo. „Za to může ta babka," svěřil se potom Tomášek. „Když nám ukazova- la, jak si máme při pasování kleknout, říkala, že má šátek, aby nepřišla o ucho. Ten meč se mi proto moc nelíbil, ale jinak to bylo pěkné a trochu strašidelné," Pasování zvládli všichni a za odměnu na ně čekal rytířský glejt a také dostali průkazku do knihovny. Po společném focení se už nemohli dočkat, aby se s pocity svěřili rodičům a pochlubili se vysvědčením. Vesměs se samými biči. Sofinka Duchková za svou píli hned na místě od prarodičů dostala dárek stavebnici a knížku.
