Sochař Zoubek Deníku k po- slednímu setkání s mladým mužem, tehdy už nežijícím, řekl: „Oslovil jsem svého spolužáka z reálky, Vladimíra Matějíčka, který byl lékařem na popáleninách, aby mi pomohl uchovat vzpomínku na Palacha sejmutím jeho poslední podoby. Nakonec mě vzal na soudní lékařství, kam byl chlapec převezený. Aby nám pomohla lépe projít, byla s námi i Vladimírova manželka, která mimochodem pocházela z Rokycan. Na cestu jsme se vydali v noci.

Budova soudního lékařství je domem hrůzy. Jan Palach ale ležel stranou ostatních těl, přikrytý vlajkou a obklopený květinami. Nikdy jsem podobnou věc, k jaké jsem se chystal, nedělal. Každý člověk by asi byl v takové situaci hodně rozechvělý. Měl jsem strach, jestli to dokážu.

Dokončení v pátečním vydání Rokycanského deníku.