Jde o nejmenší z domažlických zvonů, výjimečný je právě tím, že je na ochoz umisťován jen pro adventní období. „Kdyby před vánoci nezněl Adventík, to by nám lidé dali,“ usmívá se domažlický kostelník Roman Holub. Sám na něj zvonil dvacet let, před několika lety ho nahradil mladík Jirka Kohout. Obsluhovat velké zvony je prý mnohem snazší než ty malé, jako je Adventík.

„Velké zvony jsou vyvážené a vrací se vlastní vahou. U Adventu se musí udržovat stejný rytmus a to opravdu není jednoduché a chce to fortel,“ přibližuje Holub. Zvon Advent pochází z počátku 15. století. Do roku 1747, kdy Domažlice postihl jeden z největších požárů v historii, visel na ráhně zvonice dolejší brány a vyzvánělo se jím při výprodeji mláta z pivovaru.

Proto se mu říkalo i Mlatný zvonek. V opise má dodnes i čitelný nápis třikrát se opakující Hilf Gott mir (Pomáhej mi Bůh). Adventní dobu začal ohlašovat až v roce 1824. „Po celý rok visel na ochozu se zavázaným ´srdíčkem´, aby ho silný vítr nerozhoupal a nezačal zvonit samovolně, což se podle vyprávění několikrát stalo,“ vyprávěl před časem tehdejší domažlický zvoník Tomáš Kadlec.

Adventík přečkal zničující požáry a neutrpěl ani v období dvou světových válek. Namále měl v roce 1973. Na ochozu věže k němu měl přístup každý. To bylo příčinou, proč byl odcizen neznámým pachatelem v noci z 21. na 22. července 1973. Zdálo se, že je nadobro ztracen. Zloděj však nevěděl, co si se zvonkem počne, a tak ho 4. srpna vrátil do lavice v arciděkanském kostele. Od té doby je zavěšován jen na adventní období.

Ilustrační foto.
Vánoční prodej ryb začne již tuto středu