Poprvé se jí podařilo pokoj získat, podruhé byl ale obsazený. Jelikož ale na oddělení nabízeli i dvoulůžkový pokoj, zakotvila tam. „Během mé hospitalizace se tam vystřídaly dvě paní, které byly naštěstí fajn,“ popsala. Za jednolůžkový pokoj tehdy platila pět set korun, za dvoulůžkový tři sta za den.
Možnost samostatného pokoje nabízejí téměř všechny nemocnice. Poptávka mnohdy převyšuje nabídku. „Nadstandardní pokoje na odděleních nejsou vždy k dispozici, čeká se na ně,“ potvrdila Deníku mluvčí Městské nemocnice Ostrava Andrea Vojkovská.

Zájem o tyto pokoje je i na klinikách Fakultní nemocnice Brno. „Jejich počet je nedostačující, především na gynekologicko-porodnické klinice v rámci porodu,“ řekla Deníku tamní mluvčí Veronika Plachá. „Napříč odděleními máme dispozici jednolůžkové i dvojlůžkové pokoje. Zájem je,“ uvedl též mluvčí benešovské Nemocnice Rudolfa a Stefanie Petr Ballek.
Naplněné jednolůžkové pokoje mají většinou i ve středočeské Rehabilitační nemocnici Beroun. „Zvýšený zájem o samostatné pokoje je v porodnici Hořovice. Ptají se na ně skoro všechny maminky,“ sdělila mluvčí obou těchto nemocnic Petra Horáková.
Nadstandardní pokoje vyjdou ve zmíněných špitálech v řádu několika stokorun či jednoho tisíce za den. Za vyšší cenu – převyšující dva tisíce – někde nabízejí i apartmány. „V porodnici máme i rodinné pokoje, které jsou vytěženy téměř nonstop,“ uvedla Vojkovská z ostravské nemocnice. Takový pokoj vychází na tisíc dvě stě padesát korun za den.
Neplánují změnu
Zatímco za nadstandardní pokoj s televizí, toaletou a sprchovým koutem či za stravu si jsou Češi v nemocnici ochotni připlatit, u léčebných metod, čekacích termínů či použití speciálního materiálu při zákrocích tuto možnost většinově odmítají. Vyplývá to z aktuálního exkluzivního průzkumu, který pro Deník vypracovala agentura MNForce.

V současné době je v Česku doplatek za komfortnější zdravotní služby či prostředky právně nepřípustný. Zdravotní péče je poskytována na základě veřejného zdravotního pojištění.
„Pokud pro zdravotní stav pacienta existuje služba bez přímé úhrady či spoluúčasti, má vždy právo o ni zažádat a lékaři mu ji musí poskytnout,“ uvedl pro Deník mluvčí ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob. S tím, že ministerstvo zdravotnictví v nadcházející době neplánuje to měnit.
Navíc může lékař pacientovi nabídnout jen služby, které se netýkají přímo léčebných metod. Kupříkladu vyšetření on-line nebo jednorázové zdravotnické prostředky. „Pojištěnec ovšem musí s poskytnutím a zaplacením takové služby předem souhlasit,“ doplnil Jakob. Za zákrok lidé platí jen tehdy, zvolí-li si dobrovolně soukromou kliniku, která nemá smlouvu s pojišťovnou.

Lékař a odborník na ekonomiku zdravotnictví Pavel Vepřek má za to, že Česká republika potřebuje přesně definovat, co vše veřejné zdravotní pojištění pokrývá. „V současné době je vágně uvedeno, že se vztahuje na všechno, co pomůže uzdravit se. Chybí jasná definice, na co má člověk v rámci veřejného pojištění nárok,“ řekl Deníku.
Vše mimo tento standard má být podle něj nadstandard. „Systém nemá nemocnému odepřít jakoukoli péči. Z veřejného pojištění má ale hradit jen tu racionální a efektivní. Ve chvíli, kdy to definuje přesně, otevře prostor pro komerční připojištění. Nyní je to tak, že když máte dobré kontakty a tlačíte, dostanete péči, i když ji nepotřebujete,“ dodal.
Nadstandard očima veřejnosti: Čeho především by se měla týkat nadstandardní zdravotní péče nabízená za příplatek?
- Pokojů v nemocnici, stravy a dalších záležitostí nesouvisejících přímo s léčbou: 40,1 %
- Použití materiálů při léčebných úkonech: 7,0 %
- Léčebných metod: 10,3 %
- Čekacích termínů: 5,9 %
- Něčeho jiného: 0,4 %
- Ničeho, s placenou nadstandardní péčí ve zdravotnictví nesouhlasím: 36,3 %
Zdroj: průzkum agentury MNForce pro Deník