close
info
Zdroj: ČTK
zoom_in
Adam Ondra z ČR během lezení na rychlost.
Na okamžik, kdy se poprvé uvázal na lano, si ani nepamatuje. Brněnský lezec Adam Ondra se totiž narodil do lezecké rodiny, v šesti letech zamířil na své první závody a o rok později si vysnil, že se jednou ukáže na olympiádě. A stalo se. V Tokiu obsadil ve finále šestou pozici, jenže měl medailové ambice. „Přece jen teď smutek převládá a v hlavě ten výsledek ještě pár týdnů zůstane. Dřív, nebo později, mě to ale přejde, skály to zahojí,“ řekl brněnský rodák.
NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKA. „Asi nejvíc vzpomínat budu paradoxně na svou nejhorší disciplínu, což je lezení na rychlost. V ní jsem si vlastně ve finále udělal postupně tři osobáky. Ten výsledný čas (6,86 sekundy – pozn. red.) byl výrazně lepší než moje tréninkové maximum, přitom jsem se té disciplíny nejvíc bál. Jinak naopak na lezení na obtížnost se mi bohužel nebude vzpomínat tak dobře.“
