Historik médií: Zprávy je třeba analyzovat. Noviny přetrvaly, protože to svedly

Jak rozmach deníků ovlivnil modernizaci společnosti? Přispěly k jejímu rozvoji?
Ten vztah byl vzájemný. Tištěná média sloužila především jako nástroj distribuce moderních trendů, myšlenek, vizí. Jejich rozmach v 19. století, provázený zahuštěním sítě listů s denní periodicitou, souvisí s modernizačními procesy, jako jsou alfabetizace, urbanizace, industrializace, v politickém kontextu demokratizace nebo proces budování moderních národů a národních států. Ty by asi existovaly i bez deníkové produkce, ovšem velmi důležité bylo tyto „výdobytky modernity“ distribuovat do širšího společenského prostoru.

Klíčová role deníkové produkce byla v tom, že lidé, posléze včetně těch z nižších vrstev i venkova, byli informováni záplavou v podstatě už velmi aktuálních, čerstvých zpráv. V polovině 19. století trvalo týden, než se informace o nějaké události dostala k člověku, na přelomu 19. a 20. století už čtenář dostává významné informace se čtyřiadvacetihodinovou prodlevou.

A to nejen povrch těch informací, ale už je tam i snaha přinášet jejich kauzální podstatu, řetězec příčin a následků.

Svědek doby. Staré noviny vyprávějí o přelomových událostech českých dějin

Odrážely se v novinách společenské změny?
V novinách se zrcadlí čas, zrcadlí se to, co společnost prožívá. Ale zrcadlí se to tam pochopitelně specificky, trochu křivě, deformovaně, někdy až karikovaně. Jenom některá palčivá témata jsou vypíchnuta, společnost se jim věnuje, zatímco jiná, neméně palčivá témata jsou upozaděna, jakoby skryta. V tomto slova smyslu musíme být vždycky nad obsahovou podobou tištěných médií opatrní, realitu nám nabízejí v nějaké okleštěné podobě.

Dají se i přesto tištěné noviny vnímat jako kvalitní zdroj informací o dobovém společenském dění, dokáží ilustrovat tehdejší náladu ve společnosti?
Určitě, a to jak v pozitivním, tak negativním smyslu. Noviny vlastně fungují, řekl bych, jako taková lupa, která zvětšuje či zmenšuje, ale hlavně deformuje. Je to nutně deformovaný pohled, chceme zprostředkovat kus reality, a to se nám nemůže zdařit jinak, než že tu realitu nějak přetvoříme. Budeme-li ale mít v rukou nástroj, jak k četbě dobových tištěných médií přistupovat, tak se nám může podařit takříkajíc dešifrovat, alespoň částečně, onu společenskou realitu.

Musíme k tomu samozřejmě přistupovat velmi opatrně, ale jistěže se nám v tom odráží realita, tak jak byla konstruována, protože noviny - tištěná média a mediální sdělení jsou samozřejmě nějak konstruována, někým konstruována v zájmu někoho, nemůžeme s jejich obsahy pracovat jako s pravdou. Je to psáno, ale to ještě neznamená, že je to dáno.

Zdroj: DeníkJak moc jsou tedy noviny důležité pro zpětné sledování společenských změn?
Jsou určitě významným pramenem, lépe se vám bude pracovat v moderní éře, kdy máte k dispozici jako zdroj tištěná média, než se středověkem nebo i raným novověkem.

Nastaly v historii momenty, kdy se noviny samy staly hybatelem společenských změn?
Takových momentů je obrovské množství, ale nesmíme si zase představovat, že tištěná média, konkrétně deníky, byly tím hybatelem jen v pozitivním slova smyslu. Vždycky musíme chápat, že tištěná média, včetně deníků, jsou nástrojem. Co s ním uděláme, jak ten nástroj používáme, to je na nás. Nůž můžeme použít ke krájení chleba, ale i jinak.

A jaké jsou tedy konkrétní příklady, kdy noviny nějakou změnu odstartovaly?
Kdybychom se podívali na pozitivní momenty - ochranu demokracie, lidských práv, lidské důstojnosti, elementárních hodnot lidskosti, výborným příkladem je americká investigativní žurnalistika přelomu 19. a 20. století. Tehdy investigativní žurnalisté odhalují opravdu otřesné případy zacházení s pracujícími lidmi, dělníky, třeba v dolech nebo v továrnách.

Odhalují také, jakým způsobem se zachází s těmi nejzranitelnějšími, třeba s dětmi v sirotčincích, se starými lidmi v různých starobincích, s chudými v chudobincích, s duševně nemocnými v blázincích. A také, jak strašně se tehdy nakládalo se zvířaty využívanými k práci nebo s hospodářskými zvířaty.

Rovněž si můžeme z přelomu 19. a 20. století vybavit velkou společensko-politickou aféru, v níž část deníků sehrávala velmi pozitivní roli, ale část velmi negativní - šlo o Dreyfusovu aféru ve Francii, kdy byl do vězení odsouzen jeden důstojník, Alfred Dreyfus, vlastně jen proto, že byl židovského původu.

Novináři jako hybatelé dějin. Připomeňte si deset zpráv, které změnily historii

Nyní se stále častěji debatuje o tom, že tištěné noviny čeká konec, zánik. To samé se ale říkalo, když přišly rychlejší rozhlas a televize. Jak to, že se novinám podařilo přežít?
Nejsem si úplně jistý, jestli noviny budou opravdu zanikat, jestli je to nezvratný proces, jestli je to jistota. Uvedu takovou metaforu. Objeví se kinoteátr, ale to neznamená, že by zaniklo divadlo. Objeví se televize, ale to neznamená, že by lidé přestali chodit do kina. Jistěže, intenzita toho, jak často chodíme do kina nebo jak často chodíme do divadla, je samozřejmě nižší, pokud máme k dispozici televizi. Čili já si tak úplně nejsem jistý, jestli je ona jednosměrná představa zániku novin úplně správná.

Díky čemu by noviny, i na základě zkušeností z historie, mohly přetrvat?
Nesmíme zapomínat na jednu důležitou věc. Zprávy a informace je potřeba zasazovat do kontextu, vytvářet interpretaci, analyzovat je, nabízet je čtenáři v podobě komentářů, úvodníků, vysvětlit mu dění, dát mu věci do souvislosti. Noviny přetrvaly, protože nabízely něco, co ta televize nebo rozhlas tak úplně nedokázaly. Něco jiného je tu analýzu slyšet a něco jiného si ji v klidu přečíst, vracet se k ní. Pak tady pochopitelně byl a dodnes je také nějaký zvyk číst noviny. S tím, jak budou přicházet mladší a mladší generace, bude asi slábnout, i když možná ta potřeba stoupne se stárnutím těchto generací.

Ale když se podíváme na dobu 20. a 30. let, kdy vznikl rozhlas, a 50. a 60. let, kdy vznikla televize, tehdy zvyk číst noviny byl prostě silný, byla to kulturní potřeba a i to přispělo k tomu, že noviny přetrvaly. I dnes je možné, že noviny přetrvají, možná v té podobě, že budou přinášet interpretace, publicistiku, komentáře, budou mnohem hlouběji analyzovat informace, které jsou důležité. Čili vidím tady i jakousi optimistickou linku.

Vzhledem k silné propojenosti novin a společnosti, byl by jejich zánik pro příští historiky ztrátou důležité části mozaiky o tom, jak vypadala společnost?
Já bych zmínil ještě jinou podstatnou věc, a to, že práce s informacemi a interpretace informací, tak jak se děje v tištěných médiích, probíhá podle nějakého ustáleného, po desetiletí až staletí zažitého způsobu - jsou zde vytvořeny metody, nástroje, jak s informacemi pracovat. A to by byla velká ztráta, protože by to bylo stejné, jako kdyby zaniklo nějaké řemeslo nebo nějaká specifická intelektuální činnost. Zejména pokud vidíme, jak s informacemi pracují nebo je spíše zneužívají různé weby, mluvím konkrétně o dezinformačních webech. Bylo by dobré, právě s ohledem na kvalitu z novin získaných informací, aby stát v tomto smyslu sehrával pozitivní roli. Nemusí dotovat, ale mohl by je zvýhodnit daňově.

Ať tradice novin v Česku pokračuje, chce většina účastníků ankety

Při pohledu do dějin, co tedy noviny pro společnost dělají a znamenají?
Když se podíváme na paletu funkcí, určitě je to distributor informací, určitě slouží jako nástroj ovlivňování společnosti z hlediska politických představ, názorů, vizí, vkusu, kulturních hodnot - jak pozitivních, tak negativních. Na minulost bychom se ale neměli dívat jako soudci, potřebujeme uchopit každou dobu ve svých protikladech a pak teprve jí hlouběji porozumíme.

Je dobré připomenout i to, že noviny plnily také zábavnou funkci. Než nastoupila vysílací média, právě noviny byly důležitým nástrojem zábavy, v novinách byly anekdoty, karikatury, politická satira, objevila se křížovka. V kontextu informačním pak plnily základní komunikační funkce - přinášely informace o počasí, o dopravě, komunikáty ze strany státu nebo obce. Kde se to ten člověk měl jinde dozvědět než právě v novinách?