„Režijní jízdné představuje citlivou část tarifní problematiky na železnici,“ píše se v koncepci. Autoři připomínají, že podobu režijek stále upravuje takzvaný transformační zákon.

Tři řešení

Po nástupu konkurence Českých drah a spuštění soutěží o provoz na jednotlivých tratích ale podoba tohoto typu jízdného přestala vyhovovat. Z jeho platnosti byly po dohodě z roku 2017 vyňaty komerční vlaky a spoje vzešlé ze soutěží. Další spory přinesl odmítavý postoj krajů – především Jihomoravského – k uznávání režijek v regionální dopravě.

Ilustrační foto
Místenky, bar i dětské kino. Dráhy se vrátily k „normálu“

V koncepci se proto připouští několik možných řešení. Prvním je zachování stávajícího stavu, kdy režijky bez příplatků platí jen ve vlacích Českých drah. Ministerstvo ale připomíná, že to má několik nevýhod. Odborům prý vadí, že uznávání režijního jízdného je nařízeno jen v některých vlacích. Povinnost navíc platí jen pro České dráhy, tedy jedinou obchodní společnost na trhu, ačkoliv podle evropského práva by neměl být rozdíl mezi veřejně a soukromě vlastněnou firmou.

Firemní benefit

Druhou variantou je poskytování režijního jízdného jako zaměstnanecké výhody. Zaměstnavatel by pak měl právo určit, v jakém rozsahu bude benefit poskytovat, například zda se bude vztahovat na vlaky jednoho dopravce, nebo na celou dopravní síť. Jako řešení využitelné pro všechny dopravní služby se pak nabízí režijka v rámci Systému jednotného tarifu, jehož plné spuštění se chystá na prosinec. Cena síťové roční jízdenky by byla 23 tisíc korun.

Třetí možností je nařízení slevy pro zaměstnance všech dopravců a vybraných organizací – zejména Správy železnic – ze strany státu. Její výhodou je jejich rovné postavení a přímý vliv státních orgánů na okruh osob a rozsah zlevněného pro skupiny cestujících s ohledem na zaměstnanecký poměr v sektoru železnice.

Ilustrační foto.
Návrat nočních spojů z jihu Moravy do zahraničí brzdí povodně

„Naopak naprosto zásadní nevýhoda této varianty spočívá v tom, že by bylo nutné uvedený tarifní závazek řádně vyrovnávat do výše tržní alternativy,“ stojí v koncepci. Jinými slovy by stát dopravcům za režijkáře platil podobně jako za zvýhodněné jízdenky pro mládež a seniory. Varianta tak s sebou nese značné ekonomické dopady.