Scenárista seriálu Most! Petr Kolečko: Od režiséra očekávám, že můj text povýší

Narodil jste se v Broumově. Jak dlouho jste tam žil?
Já jsem se tam jen narodil. Děda z máminy strany byl doktor, který tam pracoval v nemocnici. Maminka mě tam porodila a rovnou z porodnice si mě odvezla do Prahy. Duší jsem Pražák.

Čím jste chtěl být jako kluk?
Nejdřív jsem chtěl být sportovní komentátor. V pokoji jsem si hrál, že komentuju zápasy. Asi ve druhé nebo ve třetí třídě jsem už začal psát do školního časopisu a docela jsem k psaní inklinoval. Na víceletém gymplu jsem v jedenácti letech potkal důležitou osobu pro můj další život – Danču Trčkovou Benešovou. To byla profesorka, která vedla autorský seminář na Gymnáziu Jaroslava Seiferta, kam jsem chodil.

Smrt i legrace na jevišti. Alice Nellis o "Mozartovi": Jde o půvabnou grotesku

Pak jsem začal hrát amatérské divadlo a začalo to směřovat k DAMU. Tam jsem se přihlásil na dramaturgii a Darja Ulrichová mě přijala. Nebylo to sice přímo psaní, ale na škole mi bylo umožněno docela psát, takže to bylo dobré.

Pamatujete si ještě, o čem byla vaše raná díla?
Vím, že jsem napsal pohádku o dvou vlcích. Už si nepamatuju, o čem byla, ale myslím, že to bylo opravdu o těch zvířatech, ne o opruzených stehnech.

Se kterým typem režiséra se vám spolupracuje nejlépe?
Myslím, že nejsem autor „textohlídač“, který úzkostlivě dbá na to, aby to bylo přesně tak, jak to napsal. Když se hodně uhne od původní myšlenky některé scény, tak to mi občas vadí, ale jinak od režiséra očekávám, že můj scénář povýší.

Historik Roman Bertha: I v Ostravě se našly poklady. Třeba na skládce

Výsledný film, seriál nebo divadelní hra by měly být lepší, než je scénář. Když je to stejné, tak je to špatně, protože potom je tam režisér vlastně k ničemu. Nedej bože, což se také občas stane, že výsledné dílo je horší než scénář. To nesnáším. Takže mám rád režiséry, kteří můj scénář povýší. Aktuálně je to třeba Honza Prušinovský, v divadle to vždycky býval Dan Špinar, líbilo se mi, jak s mými scénáři pracoval Vojta Kotek…

V čem vás režisér nebo dramaturg nejčastěji opravují, spíše v dialozích, nebo příběhu?
Jsem odkojený divadlem, a tak se mi ve filmových a televizních scénářích občas stává, že přeženu nadsázku. A byť mé věci jsou vždycky trochu nadsazené, tak se třeba ukáže, že to nefunguje, a režisér nebo dramaturg se to snaží přiblížit realitě. Buď mi to dramaturg vrátí, abych ten vtip přepsal, nebo to řeší režisér na place.

Natáčíte film Přes prsty, takže od teď budete také režisér. Jakým režisérem jste se snažil být?
Stavěl jsem na dvou pilířích. Obklopil jsem se lidmi, kteří jsou profesionálové a se kterými jsem měl zkušenost z předchozích projektů. Je to hlavně architekt Milan Býček, kameraman Petr Bednář, asistent režie Jirka Severa, který mi hodně pomáhal.

Mikromagie? Jde o dokonale provedenou iluzi, říká kouzelník Michal Zapletal

Než jsem nabídku režírovat svůj scénář vůbec přijal, tak jsem volal Jirkovi Langmajerovi, jestli do toho se mnou půjde a na place mi pomůže. S Jirkou jsem se hodně spřátelil už při natáčení seriálu Lajna, on je hodně důležitá osoba filmu Přes prsty. Samozřejmě mi hodně pomohlo, že se s těmi lidmi znám, takže mi nikdo neodmítl, všichni v tom chtěli hrát.

Druhý pilíř byl scénář, na který jsem musel spoléhat. Nemohl jsem si myslet, že budu mít miliardu vizuálních nápadů. Já bych jiný druh filmu asi také nerežíroval, protože Přes prsty je konverzační situační komedie. Ale musím říct, že nakonec jsem toho na place také hodně změnil. Zjistil jsem, že spousta věcí nefungovala.

Film se odehrává v prostředí beachvolejbalu. Studoval jste nějak zvyky beachvolejbalistek, sledoval jste jejich zápasy?
Měli jsme poradce Honzu, který na place hodně zapracoval. Petra Hřebíčková s Denisou Nesvačilovou, které hrají role volejbalistek, trénovaly beach. Já samozřejmě nějaké ty základní věci znám, ale je to spíš o psychické labilitě sportovkyň.

Daniela Kolářová o nové roli: Věci, které si dělají Abby a Marilyn, jsou kruté

Zároveň je to ale romantická komedie o ženském přátelství, o jeho křehkosti, o tom, že lidi by měli dostat druhou šanci. To je takové moje osobní téma. S postavou, kterou hraje Jirka Langmajer, mám hodně společného. Mně se na tom filmu líbí, že i když je to komerční projekt, nepostrádá osobní vhled a emoci.

Vaše scénáře jsou často zasazeny do prostředí sportu. Důkazem je třeba i Lajna, která teď běží na Stream.cz.
To je pravda. Okresní přebor, Lajna, dělal jsem třeba i televizní film Správnej dres, který je také o hokeji, mám tenisovou hru Federer–Nadal s Jakubem Prachařem a Markem Taclíkem. Mám to prostředí rád. Myslím, že mu rozumím. V konfrontaci s různými tématy je to zajímavá kulisa. Jedna z mých prvních her se jmenovala Soumrak bodů. Psal jsem ji jako klauzuru na DAMU. Byla to vlastně antická tragédie ve verši o fotbale. Šlo v ní o to, že fotbalista se stal antickým hrdinou.

Ikona dnešní doby je sportovec. Zároveň ne všichni sportovci mají filozofické zázemí k tomu, aby pochopili, co vlastně jsou a nejsou. Pro mě jsou sportovci jediné ikony, o kterých lidi moc nepochybují. Když se někomu daří v jakémkoliv jiném odvětví, v šoubyznysu nebo v podnikání, lidi si vždycky najdou něco, proč to není správně. Já jsem měl vždycky pocit, že u sportovců to neplatí. Jágra má rád každý.

Dovedete si představit, že byste v budoucnu jako režisér natočil něco podle scénáře, který jste nepsal vy?
To si nedovedu představit. O každé látce přemýšlím v první řadě jako autor. Takže to se nestane.

Hudebník a herec Václav Kopta: Návrat do minulosti se ne vždy vydaří

Teď máte pověst uznávaného scenáristy, co když se po filmu Přes prsty stanete špatným režisérem?
Tak budu špatný režisér. Myslím, že se těžko stane něco jiného, než že mě za ten film kritika zmasakruje. To je jasné. Ale já to mám celý život na vlnách. Vždycky když se o nějakém mém projektu prohlašovalo, že se nepovedl, velmi rychle přišel další, který se povedl. Takže si nemyslím, že to bude až tak horké.

Zrovna tak si nemyslím, že jsem nějaký super uznávaný scenárista. Most! je výrazný projekt, který se málokdy povede. Ale já říkám, že Přes prsty nebude průšvih. Jestli někdo řekne, že režijní složka je špatná, tak mi to bude celkem jedno. Mně jde o to, aby film uspěl.

Předpokládal jste, že Most! bude mít takový úspěch?
Byl jsem skeptičtější, ale věděli jsme, že to bude dobré, už když jsem odevzdával finální verzi scénáře, kterou Honza Prušinovský hlavně v závěru hodně upravil. Věděli jsme, že je to originální, má to sílu a originální humor. Věřil jsem, že to bude úspěšný seriál, ale nikdo nečekal, že se z něj stane společenský fenomén. Protože to není jen úspěšný seriál.

Agáta Prachařová: Mateřství je stresující, proto je třeba sem tam někde povolit

To, co se s ním děje, je nad rámec všeho, co dramatické dílo normálně umí. Je to hodně způsobeno i tím, jak se na něj nalepila média. Aniž by to kdokoliv z tvůrců inicioval, referují o něm takovým způsobem, který už se seriálu vůbec netýká. Třeba bulvár dělá ze Zdeňka Godly Roma číslo jedna v České republice. Na Most! navazují i politické a společenské debaty. Tohle nikdo nečekal.

Vy jste postavy do seriálu Most! tak trochu odkoukal v tamní hospodě Severka. Neozval se vám někdo, že si z něj děláte srandu?
Říkala mi exmanželka, že je naštvaná její teta, která je trošinku předobrazem Ilony (postavu hrála Jitka Čvančarová – pozn. red.), což je jedna ze zápornějších postav, ale ta je i naštvaná, že si tam děláme srandu z Mosťáků. Já si myslím, že to tak není. Naopak vyznění seriálu mělo být takové, že i na takovém místě, jako je Most, může člověk najít štěstí, je v tom nějaká naděje.

Jaké reakce na Most! zatím převažují?
Ani ze svých nejúspěšnějších projektů, jako byla Čtvrtá hvězda, Padesátka nebo Okresní přebor, si nepamatuju, že by tak velké procento ohlasů bylo kladných. Pro Čechy je to až nenormální. Samozřejmě se najdou nějací „hateři“, ale jejich nenávist je poháněna spíš ideologií. Nekritizují zpracování seriálu. A to je potřeba oddělovat. Jedna věc je, jestli je to dobrý, nebo špatný seriál, a druhá jsou ideologické debaty okolo.

Rudá kněžka? Simpsonovy mám radši, říká hvězda Hry o trůny Carice van Houtenová

Upřímně řečeno, já si myslím, že Mostu! se přikládá větší ideologická váha, než v prvopočátku má. Ta je spíše v reakcích lidí na seriál a v debatě o něm. To ho zatěžkává víc, než je původně míněno. Novinové titulky jako „Most! rozděluje společnost“ jsou nesmyslné. Ten seriál nikoho nerozděluje. Novináři píšou i o „rozporuplném přijetí“. Jak to někdo může napsat, když se to všem líbí?

Jaké vaše hry se teď hrají v divadle?
Pořád se hraje můj milovaný guilty pleasure bulvární brutální kus Žena za pultem 2 s Kaiserem a Lábusem v divadle Kalich, kde se hrají i Dvě noci na Karlštejně. Už asi osm let hrajeme Federera–Nadala v La Fabrice. Tam bych chtěl lidi pozvat taky na činohru se zpěvy Kleopatra s Michalem Malátným a Jitkou Čvančarovou. A v dohledné době bych chtěl napsat něco dalšího pro divadlo, ale potřebuju, aby utichl ten rozruch kolem Mostu!.

Zaujalo mě, že vaším koníčkem je historie. Které období máte nejradši?
Antické Řecko a Řím. Hodně jsem četl australskou autorku Colleen McCullough, která psala populární beletrii o antickém Římu, ona byla, myslím, profesorka historie. První díl se jmenuje První muž Říma a je to asi sedm 700 stránkových románů, to mě bavilo hrozně. Přečetl jsem to dvakrát. Spolupracoval jsem na scénáři k Masarykovi, což tedy není období, které by mě tak bavilo. Mám rád středověk, anglické Tudorovce, francouzské dějiny středověku…

O datu okupace rozhodly spory mezi Čechy a Slováky, říká historik Petr Koura

Já bych chtěl dělat takovou pořádnou historickou látku. Troufám si tvrdit, že bych to uměl, ale bohužel u nás se to dělá málo. A když už se to dělá, tak dietním způsobem. Hrozně rád bych napsal seriál, jako jsou třeba Vikingové, na pomezí legendy a faktů, kde se smilnilo, zabíjelo a intrikovalo. V tomhle se mi ale asi nedůvěřuje. Příští týden mám schůzku s Maďary, možná budu psát něco o pornu.

Lucie Zedníčková: Žít s maminkou je jako nastavené zrcadlo, a pěkně obrovské