V závěru letošního roku se slavný most Golden Gate u amerického San Francisca po letech průtahů konečně dočká jednoho zásadního vylepšení. V prosinci by totiž snad měla být konečně hotová po obou stranách mostu nerezová síť, umístěná asi šest metrů pod chodníkem. Úkol tohoto výrazného (a drahého) dodatku ke známé stavbě bude jediný, zato ale velmi důležitý. Síť by totiž měla zabránit dalším sebevraždám. Ikonický most jich má na účtě víc, než jakékoliv jiné místo na světě.
Příběh jedné z nejznámějších staveb na světě je fascinující a děsivý zároveň. Když 5. ledna přesně před devadesáti lety začala jeho stavba, množství lidí si ještě stále myslelo, že podobný počin je naprosto nerealistickou a předraženou fantazií. Když ho po čtyřech letech dělníci dokončili - rychleji a dokonce levněji, než se čekalo - stal se ikonou moderního stavitelství, oslavovaným úspěchem tehdejších konstruktérů.
A od toho už byl jen krůček k pověsti mostu jako nutné zastávky všech turistů, kteří dorazí do okolí. „Dnes je z něj oslavovaná mezinárodní ikona a skutečný technologický zázrak, po kterém každoročně přejede čtyřicet milionů vozidel, a slouží nejen jako významné dopravní spojení, ale také destinace pro miliony turistů z celého světa,“ uvádí oficiální web mostu.
Jenže pouhých pár měsíců od slavnostního otevření Golden Gate se ukázala mnohem temnější stránka zdánlivě šťastného příběhu o šikovnosti inženýrů a stavařů. Most se totiž stal magnetem pro ty, kteří se rozhodli ukončit svůj život. „Podle různých šetření jde dokonce o nejvyhledávanější místo pro sebevraždu na světě,“ konstatuje server SFGate. Podle různých odhadů z mostu dosud skočilo více než 1500 lidí.
Námořnictvo versus automobilisté
O stavbě mostu spojujícího velkoměsto San Francisco a okres Marin, které odděluje úžina Golden Gate, jíž se Sanfranciský záliv vlévá do Tichého oceánu, snili lidé celá léta. Jenže navzdory tomu, že už počátkem dvacátého století vzniklo několik možných návrhů stavby, většina lidí tvrdila, že jde o čiré bláznovství. Důvodem byly podmínky panující v úžině Golden Gate, v překladu Zlaté bráně. Průliv je široký zhruba dva kilometry, voda ve středu je hluboká 113 metrů. Do toho v úžině fouká silný vítr, bývají v ní husté mlhy a ve vodě působí silné proudy.
Sečteno a podtrženo, reálně nikdo nepředpokládal, že by se kdy povedlo na tomto nehostinném místě nějaký most postavit. Lidé pro přepravu využívali trajekty a příliš si nedovedli představit, že by to kdy mohlo být jinak.
S tím se ale nehodlal smířit inženýr James Wilkins, který v jednom magazínu zveřejnil možný návrh visutého mostu. A jeho práce zaujala vedení San Francisca i hlavního architekta města, který se rozhodl obrátit na konstruktéry mostů, aby prověřili, zda by se stavba skutečně mohla podařit. „Většina lidí ale odhadovala, že by most stál kolem 100 milionů dolarů (nyní by šlo o miliardové částky, pozn. red.), a navíc by ho reálně nikdo postavit nedokázal,“ uvádí oficiální web mostu Golden Gate.
Jenže v tu chvíli do příběhu vstoupil druhý muž, pro kterého ne nebylo odpovědí. Inženýr a básník Joseph Baermann Strauss, známý konstrukcemi padacích mostů, se do úkolu zakousl a představil návrh mostu, jehož cena měla být oproti původním odhadům pouze pětinová. „Strauss se vyjádřil, že most může být postaven v ceně 25 až 30 milionů dolarů. Svůj předběžný náčrt odevzdal v roce 1921 s tím, že by vybudování stavby dle jeho návrhu mělo vyjít na 17 milionů,“ zmiňuje oficiální web mostu Golden Gate.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, Steven Pavlov, CC BY-SA 3.0
zoom_in
Projektant Joseph Strauss navrhl most Golden Gate u San Francisca. Pomáhalo mu při tom množství dalších odborníků, Strauss se ale postaral, aby jejich jména upadla v zapomnění
Nad úžinou se tak pomalu začaly vznášet obrysy příští nejznámější sanfranciské památky. Jenže od myšlenky k realitě byla stále ještě dlouhá cesta. Politici i vlivní lidé se rozdělili na dva tábory.
V tom prvním, který tvrdil, že stavba podobné konstrukce nepřichází v úvahu, bylo zastoupeno námořnictvo (civilní i vojenské) a společnost Southern Pacific Railroad. Zástupci námořnictva se báli, že do mostu budou narážet lodě, a že případné zhroucení po nehodě či sabotáži způsobí, že bude jeden z nejdůležitějších amerických přístavů na dlouhou dobu odříznutý od světa. Společnost Southern Pacific Railroad zase provozovala přívozy přes úžinu, a jejím zástupcům bylo jasné, že stavbou mostu by takříkajíc přišla firma o výdělek. „Skupina mimo jiné tvrdila, že podobný most nemůže být postaven, že se zřítí, že celý projekt je hoaxem, a že daňoví poplatníci budou platit za úplné fiasko,“ připomíná web mostu Golden Gate.
Naštěstí pro Strausse si i on získal na stranu vlivné podporovatele - zejména pak zástupce stále rostoucích automobilek, kteří vítali stavbu nové silnice přes úžinu, a také několik bankéřů, kteří byli ochotni podílet se na placení.
Neviditelní muži
Než dostali autoři projektu přiklepnuté pozemky a povolení, trvalo to více než deset let. Mezitím Strauss neustále svůj projekt upravoval. Zčásti proto, že neměl některé zkušenosti, a zčásti vlivem faktu, že se na konečné podobě mostu Golden Gate kromě něj podílelo i množství dalších odborníků. Konečný návrh zavěšení vymyslel a prosadil Leon Moisseiff, inženýr Manhattanského mostu v New Yorku. Tvar mostních věží, detaily ve stylu art deco a schéma osvětlení navrhl Irving Morrow. Velkou část technické práce - zejména pak nutných výpočtů - zajistil hlavní inženýr projektu Charles Alton Ellis.
Ikonickou oranžovou barvu mostu navrhnul Morrow. I o ni se, stejně jako o další aspekty stavby, bojovalo. Třeba námořnictvo, které se nadále obávalo nárazů lodí, prosazovalo, aby most vypadal jako výrazná včela - měly jej zdobit žluto-černé pruhy. „Oranžová Morrowova barva ale plnila hned dva účely - jednak zapadla do přírodního prostředí, jednak je díky ní most dostatečně viditelný pro lodě i v mlze,“ vysvětluje encyklopedie Britannica.
Na všechny tyto muže ale historie prakticky zapomněla, neboť sám Strauss se postaral, aby se o něm mluvilo jako o jediném autorovi mostu. „Například Ellis neúnavně pracoval na návrzích až do roku 1931, kdy mu Strauss nečekaně navrhnul, aby si vzal dovolenou. A pak mu na ní poslal odkaz, aby po návratu odevzdal veškerou dokumentaci jeho asistentovi. Strauss z dodnes nejasných důvodů Ellise propustil, a jeho role ve vzniku historického místa tak upadla v zapomnění,“ zmiňuje web mostu Golden Gate.
Most Golden Gate
Počátek stavby: 5. ledna 1933
Otevření: 27. květen 1937
Umístění: úžina Golden Gate, Sanfranciský průliv
Délka: 2 737,4 metrů
Výška: 227,4 metrů (celková výška mostu, silnice se pak nachází více než 60 metrů nad hladinou průlivu)
Šířka: 27,4 metrů
Konstrukční detaily: váha vozovky spočívá na 250 párech svislých závěsných lan a dvou hlavních lanách (každé z 27 571 pramenů drátu). Most má dvě hlavní věže, v každé je zhruba 600 tisíc nýtů
Silniční most: má šest jízdních pruhů, je součástí kalifornských silnic U.S. Route 101 a California State Route 1 (bariéry mezi jízdními pruhy se přesouvají podle aktuální dopravní zátěže, tedy někdy jsou v každém směru tři pruhy, jindy dva a čtyři)
Další rysy: součástí jsou chodníky pro chodce a cyklisty
Objem dopravy: více než 110 tisíc aut denně
Zdroj: Wikipedia
Na půli cesty do pekla
Sen všech konstruktérů se nakonec začal plnit 5. ledna 1933. Tehdy oficiálně začala stavba výdobytku moderního inženýrství. „Zahájení stavby provázely oslavné akce, kterých se zúčastnilo sto tisíc lidí,“ připomíná web mostu Golden Gate.
Muži pracovali rychle - most byl hotový za pouhé čtyři roky. „V době vzniku byl vůbec nejdelším visutým mostem na světě,“ připomíná encyklopedie Britannica.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, Shepp, James W.; Shepp, Daniel B. - Shepp's Photographs of the World, volné dílo
zoom_in
Pohled na místo, kde v roce 1933 začal vznikat ikonický most Golden Gate
Strauss i ostatní mohli být opravdu spokojeni. Při stavbě dokonce zahynul jen velmi malý počet lidí - konkrétně stál vznik Golden Gate jedenáct lidských životů. Ve všech případech dělníky zabil pád z mostní konstrukce do studených vod Sanfranciského průlivu. „Černým dnem se v tomto smyslu stal 17. únor 1937, kdy spadla plošina se třinácti dělníky, přičemž deset z nich pád z desítek metrů do vody nepřežilo,“ píše encyklopedie Britannica.
Všem ostatním mužům, kteří z mostu při stavbě spadli, zachránila život jedna tehdy zásadní inovace. Strauss totiž nemínil dopustit, aby se při stavbě mostu odehrávaly podobné scény, jako třeba při stavbě mrakodrapu Empire State Building v New Yorku, odkud pocházejí ikonické fotky dělníků pracujících v ohromné výšce bez jakéhokoliv jištění. Důsledně proto trval na tom, aby dělníci dodržovali jím stanovená bezpečnostní opatření (byť z dnešního pohledu stále nedostatečná).
Muži například museli mít na hlavách pevné helmy, museli být zajištěni lany, natírat si pokožku speciálními krémy na ochranu proti větru, nebo nosit při sváření brýle. „Na mostu Golden Gate zastáváme myšlenku, že se můžeme vyhnout smrti tím, že poskytneme pracovníkům veškeré známé ochranné prostředky. K nelibosti odvážlivců, kteří se chtějí předvádět na koncích konstrukce, jsme připraveni propustit každého muže, kteří bude v práci přistižen při kaskadérských kouscích,“ napsal v roce 1937 Strauss do listu Saturday Evening Post.
Jeho hlavním triumfem v boji proti úmrtí dělníků ale byly záchranné sítě, které nechal roztáhnout pod každým kouskem vznikající konstrukce.
Bezpečnostní opatření při stavbě mostu Golden Gate:
Devatenácti dělníkům, kteří z konstrukce spadli, sítě zachránily život. Přeživší muži pak vytvořili takzvaný Klub na půli cesty do pekla. Mezi muži se totiž říkalo, že divoké vody pod nimi jsou jako peklo, a ti, kteří spadli do sítě, se zastavili na půli cesty do pekla. Životy desíti mužů z únoru 1937 síť nezachránila pouze proto, že na ni spadli najednou společně s plošinou, na které pracovali, a byla to tak obrovská váha v jeden okamžik, že se síť roztrhla.
Vždy je naděje
Slavnostní otevření mostu v květnu 1937 si nenechaly ujít tisíce lidí. Nejdříve po něm projela slavnostní kolona aut, v níž seděl mimo jiné tehdejší starosta San Francisca. U příležitosti dokonce vznikla speciální píseň, nazvaná There's a Silver Moon on the Golden Gate. „Inženýr Strauss zase napsal báseň The Mighty Task is Done,“ zmiňuje server History.
Skladba There's a Silver Moon on the Golden Gate:
Oslavy nakonec trvaly celý týden. „Jejich součástí byly festivaly, ohňostroje či soutěž krásy,“ píše oficiální web mostu Golden Gate.
Most se stal nepostradatelným silničním spojením a obdivovanou architektonickou památkou. U mostu je vybudováno návštěvnické centrum. „Podle žebříčku Americké společnosti stavebních inženýrů z roku 1994 je tato stavba jedním ze sedmi divů moderního světa,“ píše server History.
Jenže už pár měsíců od dokončení mostu se začal psát jeho druhý, tentokrát hororový příběh. Psal se 7. srpen 1937, když se profesor z Connecticutu, který v San Franciscu trávil dovolenou, procházel po mostu Golden Gate. V jednu chvíli se k němu přidal jiný chodec a oba muži začali debatovat. Oním druhým chodcem byl sedmačtyřicetiletý válečný veterán Harold Wobber. Procházka ale skončila dříve, než se profesor nadál. V jednu chvíli si Wobber sundal plášť i vestu a hodil je na svého společníka. Pak prohlásil: „Dále už nepůjdu. Skočím!“ Zoufalý profesor ještě rychle Wobbera chytil za opasek, válečný veterán se mu ale vytrhl a vrhnul se z mostu do hlubin.
Wobberova sebevražda se bohužel stala první z již celá desetiletí nekončící série. V devadesátých letech už se počet lidí, kteří skokem z Golden Gate Bridge ukončili svůj život, přiblížil k tisícovce, a úřady vyzvaly, aby se toto děsivé číslo přestalo z preventivních důvodů zaznamenávat. V současnosti tak už existují pouze odhady počtu sebevražd na ikonickém mostu, a podle nich zde život ukončilo již více než jeden a půl tisíce lidí (například ale list Los Angeles Times píše až o více než 1800 mrtvých). Analýza listu San Francisco Chronicle pak odhadla, že z mostu někdo skočí každé dva týdny.
Přesný počet už se zřejmě nikdy zjistit nepovede - proudy pod mostem jsou totiž natolik silné, že mnohá těla voda odnese do oceánu. Je tak pravděpodobné, že se stále ani neví o všech obětech, neboť jejich ostatky jednoduše zmizely beze stopy.
Jisté ale je, že téměř sto procent skoků skončí smrtí. Lidi, kteří se tímto způsobem rozhodnou ukončit život, čeká pád z téměř sedmdesáti metrů a ve chvíli nárazu do vody letí rychlostí 120 kilometrů v hodině. „Pitevní zprávy vylovených mrtvých těl mluví o tom, že těm, kteří skočili, se při dopadu doslova roztrhaly aorty, játra či srdce. Většinou měli zlámaná žebra, která se pak zapíchla do jejich srdcí či plic. Často měli rozdrcené lebky, zlámané krky,“ popisuje hrůznou smrt list SFGate. Pět procent sebevrahů, které nezabije samotný náraz, pak čeká mučivá smrt v podobě podchlazení či utonutí.
Podle dat z roku 2013 dosud skok z mostu přežilo pouze 34 lidí, přičemž při pádu ale utrpěli různé zlomeniny či vnitřní zranění.
Reportáž agentury AP o muži, kteří přežil skok z mostu Golden Gate:
Netrpělivě se proto čeká na zbudování sítě, která by zabránila úmrtím či sebevrahy odradila. Dokončena měla být už v roce 2019, kvůli průtahům a nedostatku peněz je ale aktuálně termín stanoven na letošní prosinec. „Stavba sítě začala v roce 2018. Hotovo už je ze tří čtvrtin, ale síť ještě není připevněná k mostu,“ zmiňuje list Los Angeles Times.
Mezitím vznikla už celá řada opatření, zatím ale žádné není stoprocentní. Například jsou všude po mostu rozmístěny cedule s telefonními čísly na krizové linky, u nichž jsou vzkazy jako Vždy je naděje, v noci mají chodci zákaz vstupu na most (například jím ale mohou projíždět cyklisté). Most hlídají policisté i záchranáři. A také řada dobrovolníků.
Andělé z mostu a Kovbojové nebes
Patří mezi ně třeba skupina s názvem Bridewatch Angels (volně přeloženo jako Mostní andělská hlídka). Tu založila policistka Mia Munayerová, která na most vyráží hlídat vždy ve volném čase, a ke které se postupně přidaly stovky dalších lidí. Dobrovolníci procházejí kurzy, aby dokázali rozpoznat člověka, který se potenciálně chystá k sebevraždě, vhodně s ním zapletli rozhovor, či dokonce vyjednávali s těmi, kteří už se přímo chystají skočit a od hrůzného rozhodnutí je odradili.
Další podobnou skupinou jsou zaměstnanci údržby mostu, kteří berou zachraňování sebevrahů jako součást své běžné pracovní náplně. „Těmto mužům se přezdívá Kovbojové nebes či Muži z ocele,“ uvádí server SFGate.
Jelikož při údržbě mostu se dokáží pohybovat po běžně nepřístupných částech konstrukce a pracují ve velkých výškách, mají dostatečnou kvalifikaci na to, aby se v postroji přiblížili až přímo k lidem chystajícím se skočit. I oni jsou školeni, aby dokázali s možnými sebevrahy mluvit, zároveň jde ale o drsné chlapy, kteří jsou připraveni případného sebevraha fyzicky shodit na správnou stranu mostu - tedy ne do vody, ale zpět na plošinu.
Sami ale uznávají, že někdy se tak ocitají v nebezpečí. „Jeden muž šel třeba po zachránci s nožem. Jinému sebevrahovi vypadla z kapsy nabitá zbraň. A jedna žena svého záchrance pokousala, když ji strhával z plošiny,“ upozorňuje server SFGate.
Třeba v roce 2001 prohlásil jeden z Kovbojů Kevin Hopper, že za necelých dvacet let práce na mostu zabránil třiceti sebevraždám, dva lidi se ale zabili před jeho očima. „Nedá se popsat, jak bezmocně se v tu chvíli člověk cítí,“ řekl Hopper pro server SFGate.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, Jose and Roxanne - Flickr, CC BY 2.0
zoom_in
Ruky zachránce. Na mostě Golden Gate se nachází tabule s obrysem ruk jednoho z mužů, kteří se starají o údržbu mostu, a zároveň již zabránili množství sebevražd
Ti, kteří skok z mostu přežili, opakovaně mluví o tom, že člověk svého činu okamžitě lituje. Tak se vyjádřil třeba Ken Baldwin, který se sebevraždu skokem pokusil spáchat v roce 1985, ale přežil. „Chtěl jsem zmizet. A tak jsem šel na Golden Gate. Stále před sebou vidím, jak rukama pouštím zábradlí. Okamžitě poté jsem si uvědomil, že všechno v mém životě, o čem jsem si myslel, že se nedá spravit, se ve skutečnosti dalo napravit velmi dobře - s výjimkou toho, že jsem právě skočil,“ popsal pro magazín New Yorker. Magazín se podrobně věnoval příběhům lidí, kteří takto svůj život ukončili.
Nevinné oběti mostu Golden Gate
Ze stovek sebevražd, které se na mostě Golden Gate odehrály, některé získaly velkou mediální pozornost. Ne všichni totiž skočili z mostu dobrovolně. Až do devadesátých let byla jako vůbec nejmladší člověk, který zemřel po pádu z Golden Gate, vedena pětiletá Marilyn DeMontová. Tu zabil její vlastní otec.
V roce 1945 vyložil svou malou dceru na zábradlí a dítěti nařídil, aby skočilo. Když ho dívka poslechla, skočil otec za ní.
Podobný případ se pak zopakoval v roce 1993, a jeho svědkem byl zmíněný zachránce Kevin Hopper. Tehdy obchodník Steven Page neunesl, že se s ním rozešla jeho manželka. Vešel k ní do domu, a bývalou ženu zastřelil. V domě nechal vzkaz pro svou tchýni a nevlastního syna, a s sebou do auta vzal tříletou dcerku Kellie. S dítětem dojel až na most Golden Gate.
Muže, který na rukou nese do deky zabalené dítě, si mostní hlídky všimly poměrně rychle. Už k němu přistupovaly, jenže Page všechno dopředu plánoval. „Svou dcerku hodil přes zábradlí, a pak za ní skočil,“ uváděl dobový článek listu Chicago Tribune.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, Mariyum Noor, CC BY-SA 4.0
zoom_in
Z mostu Golden Gate se skokem zabilo již více než 1500 lidí. Všude na mostě jsou rozmístěny cedule s kontakty na krizové linky a slovy Existuje naděje
V roce 1954 zase v krátké době po sobě ukončili svůj život skokem z mostu otec se synem. Nejdříve kvůli krachu své firmy skočil podnikatel Charles S. Gallagher starší. Kolegům řekl, že si jen zajede pro kávu, auto ale zaparkoval u mostu, a z něj se vrhnul do vody. O čtyři dny později v úplně stejném autě dojel k mostu jeho syn, čtyřiadvacetiletý Charles S. Gallagher mladší. Předtím, než se také zabil, zanechal vzkaz. „Omlouvám se. Chci dělat tátovi společnost,“ stálo v něm.
Skokem z mostu se zabil třeba i zakladatel slavné firmy se spodním prádlem Victoria's Secret, či irácký občan Paul Aladdin Alarab. Jeho příběh popsal třeba magazín New Yorker. Chvíli se zdálo, že se záchranářům povede Alaraba zachránit. Stál totiž na mostní konstrukci a vyžádal si příjezd médií. Když ale novináři dorazili, a muž prohlásil, že jeho čin je protestem proti americké invazi do Iráku, skočil. Mimochodem, Alarab z protestu (proti podle něj špatnému zacházení se staršími lidmi) skočil z mostu už v roce 1988, tehdy ale pád přežil.
