Kliknutím zvětšíteUž to nebyl klidný potok protékající našim městem. Už to byla řeka, bouřlivá, divoká řeka. Tak vzpomíná na počátek jedněch z nejničivějších záplav v americké historii Jim Staw pro stanici KOTA-Tv. Velká voda začala zuřit v okolí pohoří Black Hills přesně před půl stoletím a zničila velkou část města Rapid City. Jak uvádí americká vládní agentura United States Geological Survey, šlo o potopu, jaká přichází jednou za pět set let.
Prudké deště v oblasti nejprve příliš zvedly hladinu řeky Rapid Creek, která se vylila z břehů. Největší katastrofa nastala, když se v noci protrhla tamní přehrada a město zaplavila ohromná vlna. Lidé proti ní neměli šanci, najednou museli bojovat o holý život. „Přeživší popsali, že voda přišla jako tsunami a ničila všechno, co jí stálo v cestě, jak se řítila kaňonem z pohoří Black Hills a dál do města,“ píše server NPR.
Když voda opadla, děsivý byl nejen rozsah škod, ale především počet obětí. „Silné deště ve dnech 9. a 10. června 1972 zvedla hladiny Rapid Creek i dalších toků v okolí. Za šest hodin napršelo 38 centimetrů vody. Povodně si podle údajů Červeného kříže vyžádaly 238 mrtvých, zranilo se 3 057 lidí. K lidské tragédii se navíc přidaly ohromné materiální škody. Zničeno bylo 1 335 domů a pět tisíc aut,“ shrnuje americká vládní agentura United States Geological Survey.
Nejtemnější noc
„Už několik dní před nejprudšími dešti se v celé oblasti pohoří Black Hills vyskytovaly přeháňky. Po nich zůstala půda nasycená vodou,“ přibližuje agentura United States Geological Survey.
Nikdo z obyvatel Rapid City ale v tu chvíli ještě netušil, co se stane. Ani nemohli. Sirény ve městě se ani jednou po dobu trvání celé katastrofy nerozezněly, o internetu si lidé v dané době mohli jen zdát, a v oblasti neexistoval propracovaný systém varování před záplavami. „Ráno devátého června přineslo vlhký a mlžný opar pokrývající většinu východní části Black Hills a okolních plání. Byl to horký a vlhký den, který se změnil v noc, na kterou obyvatelé oblasti nikdy nezapomenou,“ uvádí server Black Hills Visitor.
Předehra katastrofy začala odpoledne. „Po celé odpoledne a večer oblast zasáhly velmi silné bouřky. S nimi spojené přívalové deště pokračovaly hodiny,“ uvádí server Black Hills Visitor.
Déšť byl neuvěřitelně silný. Jak uvádí server Weather.gov, kolem šesté hodiny odpoledne začaly z oblasti přicházet první zprávy o zatopených silnicích. Silné bouřky i déšť pokračovaly a vlhkostí přesycená půda v horách již nedokázala absorbovat další vodu. Hladiny místních řek, říček i potoků začaly povážlivě stoupat. „Tehdy jednadvacetiletý Johnny Brockelsby chtěl ten večer jít kempovat s přáteli. Ovšem nikam se nedostali, protože policisté jim řekli, že jsou kvůli dešti v okolí uzavřené silnice,“ popisuje příběh jednoho z přeživších stanice KOTA. Když se Johnny vrátil domů, v jeho zahradě, která ležela na pravém břehu řeky Rapid Creek, už stála voda. Rychle se proto vypravil sehnat nějaké pytle s pískem, které by umístil k oknům domu.
Kolem půl osmé, kdy už se hladina každé z místních řek a potoků vylévala z koryta, bylo vydáno první varování před bleskovou povodní. Nejdříve pouze pro sever pohoří Black Hills, ovšem co čtvrt hodiny meteorologové rozšiřovali upozornění na další a další místa.
Rádia a televize v oblasti brzy začaly vysílat první upozornění o tom, že silný déšť bude pokračovat nejméně do půlnoci. Obyvatelé přesto nadále zůstávali ve svých domovech. Až po desáté večer se ti, kteří ještě byli vzhůru, dozvěděli, že by měli co nejdříve odejít. „Starosta Rapid City Don Barnett naléhavě žádá všechny občany žijící v okolí řeky Rapid Creek kdekoliv ve městě nebo přiléhajícím okrese, aby tato místa okamžitě opustili. Starosta tvrdí, že situace se má ještě zhoršovat,“ uváděl v rádiu KOTA ten večer moderátor Robb DeWall.
Peklo na zemi
Jenže to už bylo pozdě. „Mnoho lidí spalo a nevědělo o blížící se povodni. Voda, která mezi půl desátou a desátou večer směřovala k Rapid City, s sebou navíc odnášela velké množství trosek, které se nahromadily v přehradě Canyon Lake Dam,“ píše agentura United States Geological Survey.
Jak uvádí server Dam Failures, brány přepadu přehrady sice byly otevřeny, aby se zabránilo stoupání hladiny, ale brzy se ucpaly. „Na odstranění trosek bylo okamžitě vysláno několik mužů, ale byl to nesplnitelný úkol. Z břehu přehrady se totiž uvolnilo také několik člunů a i ty uvízly v přepadu. Za nimi se brzy nahromadilo další množství trosek. Voda neměla kam odcházet a hladina dál a dál stoupala, až kolem desáté večer začala přetékat. Vylévala se ještě další třičtvrtě hodiny,“ nastiňuje web Dam Failures.
To nejhorší přišlo ve třičtvrtě na jedenáct. Hráz vystavěná v roce 1938 už nápor vody a trosek dále nevydržela. „Protrhla se a vlna vody z ní zesílila povodeň, která už se tak jako tak valila na Rapid City,“ uvádí server Weather.gov.
Přeživší se shodují, že tomu, co nastalo s příchodem této vlny do města, nejlépe odpovídá slovo peklo. Johnny Brockelsby se právě autem vracel domů i s pytli písku. Na jeho vůz se valila obří vlna vody, naštěstí ale stihnul odbočit a vyjet výše. Na to, co viděl, ale do konce života nezapomene. „Právě tehdy to celé peklo začalo. Valící se voda brala s sebou auta a pohrávala si s nimi,“ popsal Brockelsby pro televizi KOTA.
Rita Rosalesová z Rapid City měla tehdy dvacet let a byla v sedmém měsíci těhotenství. Voda před jejíma očima brala celé domy. „Mnoho lidí vylezlo na stromy a křičelo nebo plakalo. Z elektrických drátů létaly jiskry, některé domy hořely. Bylo to prostě peklo,“ řekla Rosalesová u příležitosti čtyřicátého výročí katastrofy serveru NPR.
Když se ona i její matka pokusily přesunout na vyvýšené místo, obě je smetla voda. „Nikomu bych to nepřála. Je to jako noční můra a jediné, na co dokážete myslet je, že v té vodě zemřete a že stejně tak zemře vaše máma a vy se snažíte dělat vše, co je ve vašich silách, abyste mámu zachránili,“ uvedla Rosalesová.
Obě ženy měly nakonec štěstí. Voda je zanesla k nedaleké budově, kde se jim podařilo zachytit a udržet se až do chvíle, kdy přišli záchranáři. Rosalesová ale říká, že už se nikdy nezbaví strachu, který cítí, když začne bouřka nebo se spustí prudší déšť.
Těla v blátě
Apokalypsa trvala několik hodin. Do koryta řeky se voda vrátila v pět hodin ráno následujícího dne. A ti, kteří zůstali naživu, mohli začít počítat škody.
V prvních chvílích se pohřešovaly tisíce lidí. Reportér rozhlasové stanice KOTA Jim Shaw se urychleně vrátil do práce a začal informovat o nezvěstných. „Telefonovali nám lidé, a mnoho z nich plakalo. To je můj bratr, to je můj syn, to je můj otec, říkali. Bylo to jednoduše srdcervoucí,“ popsal Shaw. Většinu pohřešovaných se povedlo najít, ale 238 lidí se už domů nikdy nevrátilo.
Neuvěřitelný byl také rozsah materiálních škod. Všude byla hustá vrstva bláta a trosky. V ulicích byla rozházena auta. „Přímo uprostřed silnice před naším domem byl pohozen jiný dům,“ nastínil Johnny Brockelsby.
Když byly odstraněny i poslední škody, po katastrofě místní úřady vymezily část zasaženého území jako záplavového, a nařídili lidem, kterým tam ještě zůstaly domy, aby je zbourali a přestěhovali se. Přehrada byla znovu vystavěna v roce 1976.
45
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
