Kliknutím zvětšíteV USA je svoboda projevu nedotknutelnou záležitostí. Někdy mohou být nenávistné řeči docela nebezpečné a mohou být jednou z příčin třeba napadení Kapitolu nebo útoku proti rodině předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi. A například leckde v Evropě může jít člověk za nenávistné projevy do vězení.
V USA věříme, že vládneme my sami. Nevládnul mi Donald Trump, stejně jako mi teď nevládne Joe Biden, nevládne mi ani Kongres. Já vládnu sám, oni jsou státní úředníci a pracují pro mě a já je volím, což mi dává můj podíl na moci. Proto tu máme První dodatek Ústavy, který mimo jiné zaručuje svobodu projevu, veřejné diskuse či tisku. Protože abych mohl sám vládnout, potřebuji mít právo mluvit svobodně s dalšími spoluobčany bez zásahů vlády. Potřebuji mít proto zaručenou svobodou veřejnou debatu, aby v ní veřejnost mohla rozhodnout, jak se má země řídit, vybrat ve volbách ty správné lidi a říct jim, jak by tuto zemi měli vést. Proto každý občan může prohlašovat, cokoliv chce. To je logika naší Ústavy.
Zmínil jste, že lidé politikům řeknou, jak by měli zemi vést. Jakým způsobem to udělají?
Od toho jsme tu měli profesionální novináře. Ti se pohybovali mezi lidmi a zjišťovali jejich problémy a přání a pak o nich napsali. Pak ale vše změnil nástup internetu. Protože nyní, když chci vyjádřit svůj názor, můžu to udělat teď hned, tady tímto mobilním telefonem. Nepotřebuji k tomu reportéry, já sám můžu být vydavatel. A pakliže budu psát dobře, získám plno sledujících a lidé mi budou naslouchat. K veřejné debatě už nejsou potřeba profesionální novináři. Mohou ji na internetu vést samotní občané tím, že se se budou navzájem dohadovat. To jsou zcela revoluční změny.
Co to udělalo s veřejnou debatou?
Možnost projevovat své názory na internetu ocenili zejména lidé, kteří byli nespokojení s tím, co média zveřejňovala a co nikoliv, lidé, kteří se cítili odstrčení a ignorovaní těmi mocnými. Najednou získali hlas a můžou vést své debaty přímo bez něčího schvalování. Na internetu tito nespokojení a přehlížení lidé velmi snadno vytvoří komunitu, a to ještě posiluje jejich hlas. Problém je, že diskutují hlavně s těmi podobně smýšlejícími a ignorují ty, kteří si myslí něco jiného.
Co to způsobuje?
Naslouchají jen těm, kteří s nimi souhlasí a upřednostňují ty informace, které podporují jejich vlastní názor. A ignorují to, co je v rozporu s jejich pohledem na věc. A tím dochází k závažnému zkreslování reality. Navíc existuje spousta politiků, kteří jsou ochotni přizpůsobit se této zkreslené realitě, když vidí, že jí věří hodně voličů. Proto třeba mnoho republikánů tvrdilo, že americké prezidentské volby 2020 byly zmanipulované, i když tomu sami nevěřili. Ale viděli, kolik lidí na internetu si to myslí. Stejně tak mnozí politici tvrdili, že jsou vakcíny nebezpečné, i když si to sami nemysleli a mnozí třeba i byli očkovaní. Ale zkrátka říkali to, co lidé chtějí slyšet. A tím, že to říkali významní politici, toto tvrzení, ač mu sami nevěřili, ještě více posílili.
Charles C. Self je americký specialista na média a občanskou společnost, někdejší prezident Asociace pro vzdělávání v žurnalistice a masové komunikaci, profesor žurnalistiky a mediální komunikace na University of Oklahoma.Bezdůvodně tvrdit, že volby byly zmanipulované, prostě jen proto, že jsem je prohrál a nechci to uznat, může být velmi nebezpečné. Pak může vždy ta strana, která prohrála, volby neuznat a mezi lidmi bude slábnout víra ve spravedlivé volby. Není to nebezpečné i pro samotnou demokracii?
Pro naši zemi to znamená velkou výzvu. Většina lidí důvěřuje v poctivý průběh voleb. Ale pak je tu velmi silná a hlasitá menšina, která jim nevěří. Mnohé státy si už odhlasovaly vlastní pravidla voleb – některé například zakázaly předčasné hlasování, jiné hlasování poštou. (Uzákonily si je hlavně státy, kde vládnou republikáni, protože toto hlasování je oblíbené u voličů demokratů. Ti se například častěji nemohou dostavit k volbám v jeden daný všední den kvůli práci, jež jim to neumožňuje, neboť demokraty například častěji volí Afroameričané – pozn. red.) Tím se dostaly do střetu lokální a národní zákony. Došlo to dokonce tak daleko, že u některých schránek pro posílání volebních lístků postávali lidé s automatickými zbraněmi, aby tyto voliče zastrašili. Takže teď u nás probíhá závažná debata o všech těchto změnách. A jde o mnohem více než jen volby, jde o základní priority této země. Desítky let se tu snažíme vydobýt více ochrany pro menšiny, pro ženy a další skupiny, které nemají takové zastoupení v politice a tak silný hlas. A tyto priority jsou nyní lidmi na pravici zpochybňovány. Navíc americké hodnoty ovlivňují od druhé světové války demokracii po celém světě, USA jsou největším propagátorem demokracie, takže to má velký dopad.
Zmínil jste, jak mnozí politici přizpůsobují svá jednání a tvrzení tomu, jaké jsou nálady a názory lidí na internetu. Co to může přinést?
Internet směřuje svět k přímější demokracii. Politici budou čím dál více přihlížet tomu, co říká hlas lidu na internetu. Je otázka, jakým směrem se tento trend vydá. Takováto přímá demokracie může poskytnout větší flexibilitu a také větší moc jednotlivců ovlivňovat to, co politici dělají. Ale také to může vést k většímu populismu, kdy politici budou dopřávat hlas nejrůznějším předsudkům a podporovat je, aby tak získali více hlasů.
Jaký vliv měla na rozdělenou americkou společnost covidová pandemie?
Přístup k tomu, jak řešit pandemii, je z pohledu republikánů a z pohledu demokratů přesně opačný. Protože takto se ty strany profilují již od svého začátku: republikáni říkají, že by politici měli co nejméně zasahovat lidem do jejich soukromého života, demokraté zase říkají, že by je politici neměli nechat napospas a měli by je chránit. Tato debata je tu s námi celé věky. Například když byla ve 30. letech 20. století velká hospodářská krize, republikáni říkali, že si každý musí poradit sám, zatímco demokraté prosazovali, aby stát každému zaručil aspoň nějaké finanční minimum a sociální jistoty. Během pandemie se tyto dva přístupy objevily znovu: demokraté chtěli lidi chránit očkováním a nošením roušek, republikáni argumentovali, že to není věc vlády a že nebudou lidem říkat, co mají a nemají dělat ve svém soukromém životě.
Co říkáte tomu, kam se republikánská strana v posledních letech a zvláště pak po nástupu Donalda Trumpa posunula? Podporuje lži o zmanipulovaných volbách 2020 a další konspirační teorie, vysílá do politiky velmi nekonzervativní osobnosti. Co se s touto tradiční stranou Reagana či Bushe stalo?
Tato strana se postupně rozštěpila. Najdeme tu klasické politiky zastávající konzervativní hodnoty. Když prohrají volby, řeknou si: Dobrá, tentokrát vyhráli demokraté, ale do příštích voleb lidi přesvědčíme, že naše pojetí politiky je lepší. Ale pak je tu část, která ztratila trpělivost a také víru, že příště vyhrají oni. A proto přešla na mnohem agresivnější styl, který má oslabit nejen demokraty, ale i vládu jako takovou. Někteří se zhlédli v autokratických režimech jiných zemí a věří, že je to pro ně cesta. To byl i případ Donalda Trumpa, který vyjadřoval některým autoritářům svůj respekt. (Pochvalně se zmínil například o ruském, severokorejském nebo čínském prezidentovi – pozn. red.) A je to i případ některých redaktorů vlivné konzervativní televizní stanice Fox News, jejíž velmi populární moderátor Tucker Carlson letěl do Budapešti, aby tu udělal rozhovor s prezidentem Viktorem Orbánem. (Také Carlson vyjádřil respekt Orbánově autoritářskému způsobu vlády - pozn. red.)
Vrátí se někdy republikánská strana do svých tradičních kolejí?
Tak to je otázka za milion dolarů. Rád bych je vyhrál, ale bohužel neznám odpověď. Nikdo ji podle mě nezná. Každopádně to, jak se nyní mění pojetí politiky u části republikánů, souvisí s tím, co jsem říkal před chvílí – s novým pojetím demokracie, které se utváří na internetu a ještě nemá pevné obrysy.
Zmínil jste, že k revolučním změnám, které internet přinesl, patří i to, že každý občan může být vydavatelem svých zpráv. Znamená to soumrak klasické profesionální žurnalistiky?
Po tak masivním nástupu internetu jsem si to také chvíli myslel. Ale noví a noví předplatitelé tradičních titulů dokazují, že tomu tak není. Ukazuje se, že lidé si rádi připlatí za profesionální standardy seriózních titulů, protože chtějí znát pravdu, chtějí ověřená fakta, chtějí nezávislost novinářů na jejich zdrojích, nechtějí informace, za jejichž zveřejnění někdo zaplatí. Stále existuje obrovské množství lidí, kteří nechtějí, aby jim média servírovala to, co si myslí, že chtějí slyšet, ale to, co se opravdu děje. V USA každý rok vzděláme na univerzitách tisíce nových novinářů a všichni najdou místo.
Jak tedy vidíte budoucnost novinařiny?
Novináři už nejsou a nebudou těmi, kdo rozhodují, čemu se ve veřejné debatě věnovat a čemu ne, jaké téma se zveřejní a jaké ne. Tato éra skončila, stejně jako období masových médií. Tradiční žurnalistika ale bude vždy potřebná, aby dokázala odhalit pravdu a odhalit provinění. A aby tvořila profesionální alternativu ke všemu tomu informačnímu odpadu na internetu. Vlivem internetu se vytváří nový druh demokracie a nový druh novinařiny. Všechno to bude méně umírněné, více chaotické, trochu divoký Západ. Tenhle výhled do budoucnosti je vzrušující i děsivý zároveň.
17
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
