Kliknutím zvětšíteMasakr v Dudžailu není tak známý jako některé jiné zločiny bývalého iráckého despoty Saddáma Husajna, například hromadné vyvražďování tisíců Kurdů a šíitských muslimů po první válce v Zálivu nebo chemický útok na Halabdžu v roce 1988, jenž měl za následek smrt přibližně pěti tisíc Kurdů. Přesto to však byla právě masová vražda a mučení stovek lidí v Dudžailu, co vedlo nakonec k Hussajnově popravě. Je přitom krutým paradoxem, že do tohoto iráckého města přijel v onen osudný den původně s cílem zvýšit u místního obyvatelstva svou popularitu.
Manifestace na podporu diktátora se zvrhla
V létě roku 1982 probíhala už druhým rokem irácko-íránská válka a nevyvíjela se v té době pro iráckého despotu právě nejlépe. Od začátku roku 1981 byli Iráčané v defenzívě a v červnu 1982 pronikla íránská vojska až na předměstí Basry. Tam se je sice Iráčanům podařilo zastavit, ale za cenu nesmírných ztrát.
Saddám Husajn se začal obávat íránského vlivu na irácké šíitské muslimy, a právě tato obava ho vedla pravděpodobně k cestě do Dudžailu, tedy převážně šíitského města se zhruba 75tisícovou populací, nacházejícího se asi 53 kilometrů severně od Bagdádu. Saddám se sem vydal s oficiálním kameramanem poté, co nechal na náměstí zorganizovat velké shromáždění na svou podporu. Tam pak vystoupil s projevem děkujícím místním lidem za to, že poslali své syny do války proti lítému nepříteli, načež osobně pozdravil rodiny branců.
„Podle záběrů se Saddám setkal s rodinami, pohladil po hlavě malou dívku a odmítl nabídku sklenice vody. Zdálo se, že se celá PR akce daří,“ popsala tuto řízenou manifestaci zpravodajská stanice ABC News.
Na cestě z města ale vzala situace radikální obrat. Když Saddámův konvoj projížděl stromořadím datlovníků, spustili na vozy zpoza palem palbu členové militantní šíitské skupiny Dawa. Šlo o islamistickou organizaci zapojenou do povstání proti Husajnovu baasistickému režimu, kterou Írán podporoval.
Diktátora nezasáhli, ale zabili dva muže z jeho ochranky. Potom se dali pěšky na útěk, pronásledováni dalšími lidmi z Husajnova doprovodu. Ve zhruba čtyřhodinové honičce a přestřelce byla většina útočníků pobita, několik dalších Husajnovi muži zajali.
Rozzuřený irácký despota pak nechal obrátit konvoj a i se zajatci se vrátil zpátky do Dudžailu. Tam znovu promluvil k davu, což zachytila kamera. Několikaminutový záznam později získala dokumentární společnost Journeyman a odvysílala britská stanice Channel 4.
"Tyto malé skupiny si představují, že se jim podaří narušit vztah mezi Saddámem a lidem. Ale ani těch pár výstřelů, ani dělostřelecké bombardování nás neodchýlí od kurzu, který nabíráme," prohlásil Husajn. Následoval a reakce, kterou kanál Channel 4 popsal jako „hysterickou snahu davu vykřičet svou věrnost, protože lidé znali obvyklý osud těch, kteří byli považováni za zapojené do jakéhokoli spiknutí“.
Saddám ve svém improvizovaném rozhněvaném projevu ještě slíbil, že při následné odvetě bude „rozlišovat mezi lidem Dudžailu a malou skupinkou dudžailských zrádců“. Slíbil. Ale neudělal to. A jeho odveta byla natolik krvavá, že jí v Dudžailu dodnes přezdívají „Al Karitha“ – katastrofa.
Pak přišlo mučení, znásilňování a masové popravy
Už v době, kdy Husajn sliboval, že jeho hněv nedopadne na nevinné, zatýkaly jeho bezpečnostní a vojenské síly ve městě stovky mužů, žen i dětí. Všichni byli zadrženi na základě Saddámova rozkazu uvěznit všechny obyvatele Dudžailu podezřelé z členství v Dawa, spolu s jejich rodinami. Do konce prosince 1982 bylo zadrženo 393 mužů starších 19 let a také 394 žen a dětí z Dudžailu a nedalekého města Balad. Zadržení byli vězněni v později neblaze proslulé věznici Abú Ghraib.
O tom, co následovalo, vypovídali ti, kteří toto řádění přežili, až po řadě let, když se stali svědky při procesu se Saddámem Husajnem a jeho tehdejšími spolupachateli.
„Byla jsem nucena se svléknout. On mi pak zvedl nohy a svázal ruce,“ vypovídala žena uvedená do soudní síně se zakrytou tváří a označená jen jako „svědkyně A“, aby byla uchráněna před případnou pomstou. Popisovala, jak ji mučil jeden ze Saddámových zpravodajských důstojníků. V té době jí bylo teprve 16 let. „Dával mi elektrické šoky, pořád v tom pokračoval a bil mě,“ vypovídala.
Důrazně také naznačila, že byla několika Saddámovými muži hromadně znásilněna. „Prosila jsem je, ať to nedělají, ale praštili mě pistolemi a donutili mě zvednout nohy… Bylo jich pět nebo víc. Posloužili si mnou jako na recepci,“ uvedla.
Podle dalšího svědka identifikovaného jako Ahmed Hassan Mohammed, došlo k hromadnému zatýkání celých rodin, neunikl nikdo, ani ženy a děti. „I když byl dítěti třeba jen jeden rok, řekli jeho rodičům: ‚Vezměte ho s sebou‘,“ uvedl svědek.
Na tom by ještě v zásadě nemuselo být nic špatného, kdyby věznitelé postupovali vůči takto zadrženým humánně. To se ale v žádném případě nedělo. Více než 140 lidí bylo za údajnou účast na spiknutí oběšeno. Další stovky byly poslány do vyhnanství a jejich domy i statky byly zbořeny. Několik dětí nechal diktátor ve vězení dospět a popravit je dal až poté, co dosáhly plnoletosti.
Na Husajnovu pomstu nakonec doplatila i datlovníková alej, která stála na počátku celé katastrofy. Diktátor ji nechal celou vykácet, aby už žádní atentátníci za těmito palmami úkryt nenalezli.
Odveta přišla až po letech
Zločin v Dudžailu byl pomstěn až poté, co po americké invazi do Iráku v roce 2003 Husajnův režim padl a sám diktátor byl 13. prosince zajat v podzemním úkrytu pod hliněnou chatrčí nedaleko Tikritu.
Následoval soud, v němž se zodpovídal ze zločinů genocidy, vraždy a mučení, přičemž jedním z projednávaných případů byl právě i masakr v Dudžailu. Husajn soud neuznával, veškerá obvinění popíral a prohlašoval, že proces je zmanipulovaný ze strany USA. Hájil se sám.
Dne 5. listopadu 2006 byl shledán vinným a odsouzen k trestu smrti oběšením. Podle iráckého práva následovalo po uložení trestu smrti automaticky odvolání ve lhůtě třiceti dní, přičemž odvolací soud trest smrti 26. prosince 2006 potvrdil. Rozsudek trestu smrti oběšením byl vykonán dne 30. prosince 2006 při východu slunce.
Spolu s Husajnem měli být původně popraveni také jeho nevlastní bratr Barzan Hassan, bývalý šéf irácké rozvědky, a Awad Bandar, bývalý šéf iráckého revolučního soudu, který posílal dudžailské občany na smrt. Oba ale byli nakonec vráceni do cel, protože irácké úřady rozhodly o tom, že diktátor bude popraven o samotě. Oběšeni byli až později, oba v týž den 15. ledna 2007.
Dne 25. ledna 2010 byl oběšen Saddámův bratranec Ali Hassan al-Majid a dne 20. března 2007 Taha Yassin Ramadan, bývalý Saddámův zástupce a poslední muž z procesu proti organizátorům dudžailského masakru, který byl pověšen za zločiny proti lidskosti.
17
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
