Most přes dálnicí M06 se opravuje a v nastupujících letních dnech to chvílemi vypadá, jako by se situace vracela do normálu. Nic ale není vzdálenější realitě. Až se jednou bude psát historie války na Ukrajině, bude v ní mít dálnice M06 vyčleněnu zcela určitě speciální kapitolu. Její okolí se totiž stalo doslova krvavým hřbitovem nevinných Ukrajinců.
Cíl: civilisté
Když Rusové zjistili, že jejich hlavní vstup do Kyjeva - most na M06 - už neexistuje, hledali nové průnikové cesty v jeho blízkém okolí. Své letecké, dělostřelecké i tankové útoky mířily na města Buča a Irpiň, ležících jen pár kilometrů od dálnice.
Ukrajinský odpor se tváří v tvář ohromné přesile přeskupil, přijal asymetrická pravidla boje a čekal, až se uvolní dělostřelectvo dodávané ze Západu. Rusové v tu chvíli byli skutečně blízko Kyjeva a možná v jejich představách i blízko naplnění svého plánu. Ale protože M06 byla neprůchodná a ukrajinská partyzánská taktika si na nepřátelské straně začala vybírat svou daň, vybila si ruská armáda svoji frustraci na civilním obyvatelstvu, uvedla britská stanice Sky News.
Dálniční policisté z centrální stanice číslo 4, policejního oddělení Buča v Kyjevské oblasti, vyzbrojení pistolemi a několika samopaly AK-47, se po prvním ruském útoku museli ukrýt nebo ustoupit. Ruské tanky a vojáci pak obsadili jejich pozice. Odtud měli dobrý výhled na důležité komunikace M06 a E40. Tanky a obrněná vozidla důkladně ukryli mezi stromy lemující dálnici.
Od konce února do prvního březnového týdne se nic netušící ukrajinští civilisté, kteří se snažili dostat do západní části své země, domnívali, že cesta po této hlavní tepně je relativně bezpečná. Podél ní však číhali Rusové, kteří se nebyli schopni probojovat hlouběji ve směru do Kyjeva. A začalo běsnění. Právě během těchto prvních dní války došlo k ničení budov a infrastruktury a vraždění civilistů bez zjevného důvodu. Celý svět poté poznal města Buča a Irpiň.
Stříleli na všechny a na všechno
Pětatřicetiletý detektiv Vitalij Rublenko byl jedním z prvních policejních důstojníků, kteří se po ústupu Rusů vrátili na svou základnu. Stejně jako všichni jeho kamarádi je stále v šoku z toho, co se spatřil.
„Když jsme odjížděli, byli jsme pod palbou. Přesouvali jsme se na jiné, bezpečnější místo. Když jsme se pak vrátili, abychom znovu dělali svou práci, byli jsme naprosto zděšení. Všechno bylo rozmlácené, silnice byla zničená, byla tam spousta mrtvých,“ vylíčil hrůzu, kterou spatřil, reportérům SkyNews.
Rublenko se sice domnívá, že Rusové měli rozkaz zabíjet civilisty, kteří mohli představovat hrozbu, ale také si myslí, že vojáci nad sebou v podstatě ztratili kontrolu. „Dostali rozkaz dostat se co nejblíže ke Kyjevu, ale když se jim to nepodařilo, postříleli civilisty. Stříleli na všechno a na všechny, které viděli podél dálnice; na civilisty beze zbraní, v civilním oblečení, na všechny předměty, které viděli. Dělali si, co chtěli,“ řekl.
Důkazy o válečných zločinech
Ukrajinští prokurátoři v současné době vyslýchají zajaté ruské vojáky právě kvůli jejich působení v západní Kyjevské oblasti, tedy ve městech Buča a Irpiň a podél dálnic M06 a E40. Vyšetřovatelé OSN zase na místě sbírají důkazy o válečných zločinech a dalších násilných incidentech, k nimž zde došlo.
Policisté z centrální policejní stanice číslo 4 našli ve své rajonu, tedy v 15kilometrovém úseku podél dálnice, dvacet těl a mnoho rozstřílených vozidel. „Většina z nich je ohořelá, ale mnoho jich je na první pohled v dobrém stavu. Majetek cestujících je stále uvnitř. Jenže na sedadlech je zaschlá krev a všude díry po kulkách,“ napsal reportér Sky News.
Rodina pod palbou
Dálniční příběh dvaatřicetiletého Serhije Stockého, jeho ženy Leny a jejich rok a půl staré dcery Anny je jen jedním z mnoha. I oni se ocitli na hlavní silnici pod palbou.
Poté, co se 4. března dozvěděli, že jsou v jejich městě ruské tanky, rozhodli se stejně jako ostatní utéct. Odjet na západ. Ptali se lidí, kudy je nejlepší jet. Rady těch, co se do klidnější části země již dostali, byly jasné: jet po dálnici M06, známé také jako Žytomyrská dálnice, a vyhnout se odstřelenému mostu, protože tam je příliš nebezpečno. Rodina se vydala na cestu. Serhij řídil a jeho žena s dcerou seděly vzadu. „Poslední, co si pamatuji, bylo, že jsme míjeli ohořelé auto na kraji silnice. Pak se ozvala střelba,“ vyprávěl Serhij.
Jedna z kulek ho zasáhla do hrudníku. „Položil jsem hlavu na volant, přitiskl si pravou ruku na ránu a křičel. Strašlivě to bolelo. Na chvíli jsem asi omdlel. Když jsem se probral, levou ruku jsem měl stále na volantu a snažil se získat kontrolu nad autem, které furt jelo. Podíval jsem se dozadu do auta a uviděl svou ženu, měla otevřené oči, modrý obličej. Moje dcerka plakala.“
Lena, která dva dny předtím oslavila 28. narozeniny, byla mrtvá. Serhijovu dceru Annu trefily šrapnely do břicha a obou nohou. Poraněné měla oko a nos.
Proč po nás střílíte?
Serhij se vysoukal z auta a uviděl, jak k němu běží vojáci. „Zvedl jsem ruce a oni na mě začali mluvit rusky.“ Voják se ptal, proč jsou na silnici. „Vy jste neviděli nápis DĚTI na autě? Proč střílíte?“ křičel na ně Serhij.
Voják na to nereagoval a nařídil mu, aby si vzal svou dceru a zmizel. Šli pěšky až do nejbližší vesnice. „Když jsme došli k odbočce na vesnici Mrija, pomohl nám jeden muž přelézt dálniční bariéru.“
Řady pomníků
Serhije a jeho dceru pak místní obyvatelé odvezli do nedaleké nemocnice v Bojarce. Nyní se podle informací Sky News nacházejí na západní Ukrajině a zotavují se.
Svědci z okolí později Serhijovi vyprávěli, že jeho auto Rusové zapálili, když odcházel, a tělo jeho ženy zůstalo uvnitř. Ukrajinští kriminalisté jsou přesvědčeni, že se ruští vojáci tímto způsobem pravidelně pokoušeli své zločiny zakrýt.
V okolí Kyjeva je nyní relativní klid, ale válka ani zde zdaleka neskončila. Prozatím se sice bojuje především na východě země, ovšem kdykoliv se může vrátit zpět. Dálnice M06 je dnes opět otevřená, nicméně provizorní pomníky mrtvých, lemující tuto důležitou trasu, zůstávají děsivým svědectvím prvních dní této války.
