Kliknutím zvětšíteVzpomínky na letošní 24. únor má nejvýše postavený muž napadeného státu prý spíše útržkovité. Jasně si ale vzpomíná na chvíli, kdy šli ještě před rozedněním s manželkou Olenou za dětmi, sedmnáctiletou dcerou a devítiletým synem, aby jim řekli, že začalo ostřelování a budou muset opustit domov. „Vzbudili jsme je. Venku byl hluk. Všude zněly hlasité exploze," popsal Zelenskyj první chvíle války na Ukrajině ze svého pohledu.
Otevřeně o těchto momentech promluvil vůbec poprvé. Unikátní svědectví poskytl reportérovi magazínu Time, který s prezidentem a jeho týmem strávil v dubnu dva válečné týdny.
Jak se tohle mohlo stát?
Brzy poté, co se ukrajinští představitelé dozvěděli o vstupu ruských vojsk do země, začalo být jasné, že prezidentské kanceláře jsou jedním z hlavních cílů okupantů. Armáda Zelenského informovala, že do Kyjeva se dostaly ruské výsadky a jejich cílem je zabít nebo zajmout nejen jeho, ale také jeho rodinu. „Předtím jsme takové věci vídali jen ve filmech," řekl pro Time šéf prezidentské kanceláře Andrij Jermak.
Prezidentská stráž se pokusila areál opevnit čímkoliv, co našla v okolí. Na místo dorazili přátelé a spolupracovníci Zelenského, někteří i s rodinami. Pokud by se ruským jednotkám povedlo ho zavraždit, na jeho místo by nastoupil předseda ukrajinského parlamentu Ruslan Stefančuk. I ten se ovšem místo skrývání v nějakém vzdáleném bunkru vydal 24. února do areálu prezidentských kanceláří. A stal se přitom tak jedním z prvních lidí, kteří se se Zelenským setkali krátce po vypuknutí války. „Ve tváři neměl strach. Byla tam otázka: Jak se tohle mohlo stát?," nastínil Stefančuk pro magazín.
Varování Washingtonu, že Rusko může vtrhnout na Ukrajinu, podle něj Zelenskyj měsíce zlehčoval. Teď najednou čelil kruté realitě a jen o pár hodin později už podepisoval vyhlášení stanného práva v zemi.
Když se v Kyjevě začalo stmívat, ve vládní čtvrti se ozývala hlasitá střelba. Podle svědectví lidí z prezidentova okolí stráže uvnitř areálu zhasly světla a přinesly Zelenskému a jeho spolupracovníkům neprůstřelné vesty a útočné pušky. Používat je přitom uměl jen málokdo. Jednou z výjimek byl Zelenského poradce Oleksij Arestovyč, veterán ukrajinských zpravodajských služeb. „Byl to naprostý blázinec. Automatické pušky všem," řekl Arestovyč reportérovi. Zelenskyj novináři později přiznal, že v tu chvíli v areálu stále byla jeho žena a děti.
Potřebuji munici, ne odvoz
Přesto prezident podle slov lidí, kteří s ním v těchto chvílích byli, ani na okamžik neuvažoval o tom, že by vlast opustil. A to navzdory nabídkám amerických a britských tajných služeb. Když mluvil se zástupci USA, pronesl v hovoru větu, která se pak stala jedním z ikonických prohlášení - Potřebuji munici, ne odvoz. „Mysleli jsme si, že je to odvážné, ale velmi riskantní," vyjádřil se jeden ze zástupců Spojených států.
Obavy měly i ukrajinské jednotky. Vládní čtvrť s prezidentským areálem se totiž nachází v hustě zastavěné čtvrti, bytové domy v okolí se proto snadno mohou stát stanovištěm nepřátelských ostřelovačů. Některé jsou dokonce tak blízko, že by se z jejich oken dal snadno hodit granát přímo do areálu sídla ukrajinského prezidenta. „To místo je přístupné. Ani jsme neměli betonové bloky, abychom uzavřeli ulice," upozornil Arestovyč.
Ale přestože ukrajinské stráže doporučovaly Zelenskému, aby areál opustil a přesunul se do bezpečného bunkru mimo kyjevské centrum, on odmítl. Dokonce hned na další den vyšel se svými poradci do ulic a natočil dnes už legendární videovzkaz o tom, že vedení Ukrajiny je na svých místech v hlavním městě. Navzdory nebezpečí, které mu hrozilo, totiž pochopil, jaká je jeho role v této válce, a že se na něj upírají zraky celého světa. „Víte, že se dívají. Jste symbolem. Musíte konat tak, jak to musí dělat hlava státu," vysvětlil prezident své rozhodnutí pro Time.
Brzy se dokonce rozhodl, že chce jít přímo na frontovou linii. Začínal březen a ruské ostřelování Kyjeva tehdy bylo na denním pořádku. Jednotky okupantů se ukrajinské hlavní město snažily obsadit. Zelenskyj však v tajnosti v doprovodu dvou přátel a malé skupiny bodyguardů opustil prezidentský areál. „Rozhodnutí jsme udělali za pochodu," zmínil pro Time Jermak.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.
Šlo o utajenou výpravu bez kamer, a dokonce i někteří poradci hlavy státu se o ní dozvěděli až o týdny později. Zelenskyj se vydal na sever Kyjeva, ke zřícenému mostu, který označoval frontovou linii na okraji města. Bylo to poprvé, co viděl důsledky války - krátery od bomb - na vlastní oči, ne pouze na snímcích a záběrech na monitoru počítače. Když se zastavil u ukrajinských vojáků na kontrolním stanovišti, jeho bodyguardi téměř zešíleli. „Prezident neměl žádný naléhavý důvod, aby se nacházel tak blízko ruských pozic. Jak sám říká, chtěl si jen promluvit s lidmi na frontové linii," píše magazín Time.
Kdo píše projevy
Kromě těchto nebezpečných cest ale Zelenského válečné dny tvořila a tvoří především neustálá šnúra projevů, online setkání a jednání se zahraničními představiteli. Podle jeho poradců se nesnaží předstírat, že je válečným stratégem a vedení válečného odporu nechává na generalitě, lidech, kteří jsou pro tyto úkoly vycvičeni. Podle magazínu Time ví, že jeho síla spočívá v komunikaci a jeho hlavním úkolem je zajistit, aby se svět zajímal o to, co se na Ukrajině děje, a byl ochoten pomoci.
Své projevy diskutuje s týmem poradců a každý z nich se snaží přizpůsobit cílovému publiku. „Lidé se velmi často ptají, kdo Zelenskému píše projevy. Hlavním autorem je on sám. Pracuje na každém řádku," sdělila pro magazín Time prezidentova poradkyně pro komunikaci Darja Zarivná.
Nejtěžší byl pro Zelenského podle jeho slov projev při setkání s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou. Odehrál se krátce poté, co počátkem dubna ukrajinské jednotky osvobodily Kyjevskou oblast a ukázalo se, jaká zvěrstva ruští vojáci spáchali v Buči a dalších tamních městech. Prezident viděl, nejdříve na snímcích, pak i na vlastní oči, masové hroby, popravené a mučené civilisty, mrtvé děti s utrženými končetinami. Z mysle prý nedokáže vymazat pohled na tělo ženy, které výbuch urval hlavu. Když pak měl mluvit s političkou a pronést projev, jen těžko hledal slova. „Byla to jedna z těch chvil, kdy vaše ruce a nohy dělají jedno, ale vaše hlava neposlouchá. Protože vaše hlava je někde a vy musíte být jinde," řekl později reportérovi.
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj
S postupným osvobozováním kyjevské oblasti a vytlačováním ruských okupantů se v Kyjevě spustila série návštěv zahraničních politiků. Odehrávaly se už v běžných prostorech prezidentských kanceláří, které vypadají stejně jako před válkou jen s tím, že mají většinou zatemněná a zabarikádovaná okna a kontrola bezpečnosti je mnohem přísnější. Jediným mužem, který odmítl zatemnit okna své kanceláře, je jeden z prezidentových poradců Mychajlo Podoljak. „Chodíme do sklepa, když slyšíme sirény ohlašující nálet. Ale tohle je má kancelář, a já to tady mám rád," vyjádřil se.
On i další lidé z blízkého okolí prezidenta říkají, že na strach není čas - přichází prý většinou až večer, těsně před usnutím. Jinak jejich mysli zaplňuje práce.
Noci prezidenta
Zelenskyj i nyní dostává každý den souhrn informací o postupu bojů, evakuaci civilistů a ztrátách. Více než měsíc si píše se dvěma ukrajinskými vojenskými veliteli, kteří patří mezi poslední obránce Rusy obléhaného města Mariupolu. Jedním z nich je ukrajinský armádní činitel Serhij Volynsky. Se Zelenským si v době vzniku reportáže volávali nebo psali někdy i uprostřed noci. „Už se dobře známe," konstatoval prezident.
Jednou mu vojenský velitel dokonce poslal selfie, kterou si s ním pořídil dlouho před invazí. „Dokonce se na ní objímáme jako přátelé. Mají to nesmírně těžké. Snažíme se vzájemně podporovat," uvedl Zelenskyj.
Většinu dne ale komunikuje zejména se zahraničními představiteli a žádá o zbraně pro Ukrajinu. Jak se válka den za dnem natahuje, je z něj už podle jeho poradců i hodnocení reportérů magazínu Time někdy cítit únava a také frustrace. O té Zelenskyj mluví nejvýrazněji v souvislosti s Německem. „S Němci je situace opravdu složitá. Chovají se tak, jakoby nechtěli přerušit své vztahy s Ruskem. Je to německý pragmatismus. Ale stojí nás mnoho," vyjádřil se.
Podle pozorovatelů se za dva měsíce některé rysy jeho zváře změnily. Také odpovídá příměji, už se nepotřebuje dlouze radit s poradci. „Zestárnul jsem. Zestárnul jsem z povědomí, které jsem nikdy získat nechtěl. Jde o povědomí spojené s počtem lidí, kteří zemřeli, a mučením, kterého se dopouštěli ruští vojáci. Takový je to druh znalostí," přiznal prezident. Přesto říká, že ani na sekundu, ani v těch nejtěžších chvílích nezalitoval, že se rozhodl vzdát úspěšné kariéry v showbyznysu a zamířit na post ukrajinského prezidenta.
Nejtěžší jsou pro něj teď prý noci. I když už den skončil, ve tmě se ještě opět na telefonu dívá na svůj denní program. A přemýšlí, zda něco nepromeškal, na něco nebo někoho nezapomněl. „Je to zbytečné. Je to stále ta stejná agenda. Vím, že pro daný den je konec. Ale několikrát se ještě na to podívám a cítím, že něco není v pořádku. Trápí mě svědomí. Dovolím si spát, ale něco se právě teď děje," popsal Volodymyr Zelenskyj své myšlenky pro Time.
49
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
