„Přísně geograficky vesnice do našeho okresu nepatří. Plníme ale naše předsevzetí, kdy si připomínáme osobnosti světových konfliktů a nezapomínáme na jejich odkaz,“ zdůraznil v proslovu šéf Muzea na demarkační linii František Koch. Vyzval k projevu i rokycanského starostu Václava Kočího: “Jsem nesmírně rád, že se pietního aktu ujala Nadace pozemního vojska a klub z unikátního muzea. Vypůjčím si jeho motto: Nikdo nemá právo zapomenout.“ Trojice muzikantů z Rokytí zazpívala Masarykovu oblíbenou píseň Ach synku, synku a následovalo položení kytic i věnců k pomníku.

Kudličův otec padl v I. světové válce a matka zemřela, když mu bylo sedm let. Vychovávala ho babička a mladý Jan po vyučením soustružníkem pracoval v plzeňské Škodovce. V lednu 1933 nastoupil jako délesloužící poddůstojník k dělostřeleckému pluku v Praze. O tři rok později složil maturitu na Státní reálce v Praze a v září téhož roku nastoupil studium na Vojenské akademii v Hranicích. Sloužil u dělostřeleckého pluku v Bílině a od února 1938 velel baterii. V červenci 1939 opustil okupovanou vlast. Přešel do Polska a posléze do Sovětského svazu. Dobrovolně se přihlásil k výsadkovým operacím v tehdejším protektorátu, nicméně se vrátil ke skupině a v Buzuluku byl jmenován velitelem výcvikové minometné roty. Vedl protiútok na Sokolovo, které se Němcům podařilo dobýt. Během akce byl raněn a evakuován do Charkova. Při při transportu bylo vozidlo napadeno německým hloubkovým letounem a Kudlič byl smrtelně zasažen.

Na organizaci akce se podílelo několik složek: Český svaz bojovníků za svobodu, Česká a slovenská obec dělostřelecká, Československá obec legionářská a starosta města Rokycany. Scénáře se ujali členové Nadace pozemního vojska AČR s Klubem vojenského muzea v Rokycanech za podpory ministerstva obrany.

Masopustní průvod v Hůrkách
FOTO: Hůrečtí nabídli desítky masek