Pozvání k pietnímu aktu přijali zástupci Rokycan, Nadace pozemního vojska AČR, obce legionářské i Českého svazu bojovníků za svobodu. „Kudlič se narodil v Mokrouších 14. října 1914. jeho otec padl v první světové válce a maminka zemřela, když mu bylo sedm let,“ připomněla za pořadatele Radka Vávriová.

Budoucího vojáka vychovávala babička. Vyučil se soustružníkem ve Škodových závodech v Plzni a během hospodářské krize se roku 1933 dobrovolně přihlásil do československé armády. Když se po vypuknutí války začal tvořit 1. samostatný polní prapor, přihlásil se do něho roku 1941 jako instruktor v Buzuluku. V prosinci 1942 převzal velení 2. roty a v jejím čele odjel na frontu k Sokolovu. Vedl protiútok, ale byl dvakrát raněný a evakuovaný do Charkova. Při transportu do nemocnice napadlo německé hloubkové letadlo sanitku a Kudlič byl při ostřelování vozidla dvakrát zasažen. Zemřel 11. března 1943.

Pietní akt zahájili členové Lidové muziky Rokytí a pak si vzal slovo Miroslav Kaufner za legionáře: „Nikdy jsme si nemysleli, že po 79 letech, se ve stejné oblasti bude opět bojovat.“ K položení věnců a kytic u pomníku padlých byla jako první vyzvána maminka Patrika Štěpánka. Dalšího občana Mokroušů, který položil život ve válečném konfliktu. Atmosféra pietního aktu byla umocněna současnou situací na Ukrajině a uprchlickou krizí, která se dál projevuje i v Česku.

Při setkání za účasti několika desítek diváků nechyběla ukázka historické a přitom funkční techniky, která se do Mokroušů přesunula z okraje Rokycan.