Zdravíčko jí trochu zrazuje, ale paměť jí pořád slouží. Ze starosty Václava Kočího a matrikářky Nadi Šilhavé, kteří jí přišli k jubileu blahopřát, měla velikou radost.

Do Ameriky za prací odešel už dědeček Anny a uchytil se jako jako úředník na šachtě. Její otec se ale rozhodl vrátit domů. Posílal peníze známému, aby mu tu podle zadaných pokynů nechal postavit pěkný dům.

Rodina se vracela v sedmatřicátém, po příchodu do republiky však nenašla ani dům ani otcova známého.

Život se s Annou nemazlil ani dál, brzo po sobě ztratila oba rodiče a zůstala se sourozenci sama. V sedmnácti odešla do služby a dostala se až do Rokycan. Vdala se a narodily se jí dvě děti. Práci později našla ve Favoritu.

Teď už dlouhý čas žije ve společné domácnosti se synem Karlem, který se o matku třináct let sám stará. Jeho sestra totiž zemřela. Starostovi se ani nechtělo věřit, že žádné výhody celou tu dobu nečerpají, a tak chtěl slib, že si o pomoc zažádají, zvláště když je Karel Holub po infarktu. „Vařím, peru, dělám, co je potřeba,“ uvedl prostě. „S jídlem je trochu problém, maso, i když jí ho rozmělním, už maminka nechce.

To jí pan doktor pořád vytýká. Chodí sem za ní pravidelně, mami má slabé srdíčko,“ prozradil ještě. Dodal, že na rozdíl od masa má ale ráda buchty a koláče. A tak na tvarohovém, protože dortem jí neuctí, si o svém jubileu s chutí pochutnala.