Jsou učiteli v mateřské škole, všichni pečují pečují o děti v jednom spojeném zařízení - MŠ U Saské brány a Pohádka. Když jdou s mrňousky po ulici, nepřehlédnete je. Hromadně se totiž za nimi stáčejí hlavy všech. „Zábavné to bývá i při školeních pro učitele. Koukají na nás a diví se: ´Vy jste ze školky?´Když jim pak řeknete, že jsme ve školce tři, ani nevěří,“ uvedl Martin Krš.

K tématu učitel v mateřince Alois Hájek přidal: „V září nové děti očekávají paní učitelky a my jsme pro ně překvapením. Otevřou dveře a najednou je tam chlap.“ Zpětně ale od rodičů zaznívá, že jejich ratolesti jsou s učiteli spokojené. „Já jsem většinou ještě vousatý, a to ve zvykacím období může být pro děti problém. Musím říci, že kolegyni braly víc. Ale jen promluvíte a máte v hrsti všechny,“ usmíval se třetí z party Matěj Peřka.

Prvořadým úkolem trojice bylo zvládnout kolektiv a dosáhnout, aby je děti braly. Zároveň učitelé testovali sami sebe, jak v náročné práci obstojí. Zvlášť s nováčky a cizinci to bylo zprvu složité, protože téměř nekomunikují.

„Zjištění, že za námi děti jdou, bylo úlevné,“ promluvil i za ostatní Alois Hájek. „Berou nás. Ale jinak než naše kolegyně, vyžadují i méně pomazlení. Spíše jsme pro ně kamarádi,“ dodal. Krš i Peřka se s ním také shodli, že už jen z titulu, že jsou muži, nemají problém děti zaujmout.

A co postarat se o ně po hygienické stránce? „Kdybychom s tím měli problém, nemohli bychom tuhle práci dělat. Ovšem obavy o zvládání nedostatečné sebeobsluhy dětí na počátku byly,“ sdělil za trojlístek Krš. „Museli jsme to ustát, stejně jako začínající učitelky. Děti to ale berou normálně, neřeší, kdo jim pomáhá,“ doplnil Peřka.

ČINNOSTI, SNAHA ZAUJMOUT

Když člověk dělá, co ho baví, zaujme tím i další. A tak se třeba Krš rozhodl propojit přírodu se školkou. „Působím v chovatelském kroužku. Když odtud přinesu hada či pavouka, děti jsou rády,“ objasňoval.

Peřku zase baví s malými něco montovat. „Můj šálek nejsou tanečky a besídky, to je noční můra. Snažím se nevnímat diváky,“ přiznal Hájek. Naproti tomu ho baví vést děti ke zpívání, doprovází je na kytaru. Podobně se k hudební výuce stavějí i kolegové.

Ředitelka školky Věra Zagorová přiznala, že zvažovala, zda přijmout učitele. „Viděla jsem ale spíše výhody,“ uvedla. Třeba tu, že v situaci, kdy existuje spousta maminek samoživotelek, považuje za důležitý faktor pro rané období dětí právě mužský vzor.

Alois Hájek

Začal studovat vychovatelství na střední pedagogické škole, po přechodu na jinou musel změnit obor, bylo tam jen učitelství MŠ. Po maturitě působil v dru-žině, pak přešel do výchovného ústavu a odtud k policii. V Senátu a parlamentu působil v osobní ochrance a zároveň si dodělal vysokou školu, obor vychovatelství. Když potřeboval dát dceru do mateřské školy, přibírala jen soukromá. Jako instruktor s nimi jel posléze na hory a pak mu nabídli místo učitele. Na zkoušku to vzal. Po dvou letech přešel do státní mateřské školy.

Matěj Peřka

„Rodiče trvali na řemesle. V patnácti mi to bylo tak nějak jedno, a tak jsem se vyučil kuchařem. Dodělal jsem si nástavbu a odmaturoval,“ uvedl. Absolvoval i jazykovou školu a začal jezdit po světě. V Dánsku absolvoval pedagogický kurz se zaměřením na tělovýchovu. Po návratu vystudoval na pedagogické fakultě tělesnou výchovu a sport. Praktikoval a dělal instruktora lyžování, kde se setkal s předškoláčky. Jako tělocvikář práci v ZŠ na Rokycansku nenašel. Obrátil se na školky a uspěl. Přes vysokou pedagogickou si ale musel dodělat učitelství pro předškolní výchovu.

Martin Krš

Vystudoval stavební průmyslovou školu, obor geodet. Začal pracovat na geodézii a přijal nabídku, aby jel se školkou na pobyt v přírodě a potom na hory. Následně přišla další nabídka – vést v mateřince technický kroužek a chodit vypomáhat s plaváním. K profesi neměl až tak daleko, jeho maminka ve školce působila. „Bavilo mě to. Když si mamka dodělávala vzdělání, za- čal jsem s ní dálkově studovat pedagogickou školu. Po ukončení, jelikož ve školce věděli, že mě práce s dětmi těší, jsem do-stal nabídku pracovat tam na plný úvazek a přijal ji.“